Kunda zralé ženy | Vystříkaná píča | Velká prsa - Zralé ženy, paničky a maminy

Zralé ženy, paničky a maminy hledají sex, který jim doma tak moc chybí a proto nabízí své kundy na divoké šoustání nadrženým ocasům
Nadržené zralé ženy, paničky a maminy, kterým chybí doma sex, hledají stojící čuráky na pořádné šukání, kde jim protáhnou jejich píču
Obyčejné amatérky, české zralé ženy, paničky a maminy hledají nadržené ptáky na protažení kundy i prdelky, protože jim doma chybí sex
Amatérky - zralé ženy, paničky a maminy, obyčejné ženské doma od sporáku, kterým chybí ocas ve vlhké píče, hledají na sex pořádného chlapa, který jim ocasem vystříká píču při divokém šukání bez závazků
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Povídky
Paničky v Praze provozují sex na veřejnosti, kde ukazují klidně jak velké kozy, tak i své vlhké kundy
Kundy zralých žen a paniček jsou nadržené a potřebují tvůj ocas.
To, že má mamina velká prsa a nadrženou píču, neznamená, že nepotřebuje módní doplňky, aby byla při sexu ještě krásnější
Nejen při sexu je třeba kvalitní obutí. Vaše auto si ho také zaslouží
Paní učitelka má ráda sex do své chlupaté kundy a i do svého zadečku
Kundy zralých žen a paniček jsou nadržené a potřebují tvůj ocas.

Zralá žena mrdala s abnormálně velkým čurákem, který jí vystříkal píču

Dámské bavlněné kalhotky jako fetiš voňavé kalhotky s vůní kundy zralé ženy
Hledám zdatného muže na občasný sex, kterému nevadí trochu boubelka s velkýma prsama a chlupatou kundou
Líbí se ti vyholená kunda? Máš rád sex? Tak neváhej a pojď si zašukat. Mám velmi citlivé bradavky.
Zralá žena s udržovanou píčou a velmi citlivá na svých prsách hledá milence na občasný sex bez omezení s výstřikem do píči.

V zátočině řeky seděl vousatý muž. No muž… pořádný kus chlapa zvíci dvou metrů a stodvaceti kilo živé váhy, s prackami mědvěda grizlyho. Zadumaně hleděl na čeřící se hladinu, před sebou ve vidlicích dva poctivé prastaré bambusáky snad ještě z dob před válkou. Tiše si broukal pod mírně prošedivělá vousiska:
„Stál na zastávce, s vypůjčenou kytarou, v druhý ruce holku, to zavazadlo svý…“ Občas mrkl na splávky, zda nějaká ryba neďobne do nástrahy. Znal řeku a její zátočiny nazpaměť.Aby také ne, žil v symbioze se zurčící vodou více než padesát let.
Jmenoval se Pavel Sedlák, ale málokdo z mladších obyvatel vesnice, ve které bydlel déle než pět desetiletí, jeho jméno znal. Nikdo mu neřekl jinak než Šupina, díky jeho vášni a mnoha hodinám rybaření u řeky. Splávek se pohnul a potopil. Zásek a krásný cejn skončil ve vezírku a za chvíli další a další.
„Já to tušíl, že dnes dojdou cejni “ zabručel si pro sebe.
„Šupinóóó,“ ozvalo se volání z lesíka, který k řece přiléhal a sledoval ji kolem mlýna vzdáleného asi tři sta metrů, než se šuměním odbočila do skal. Příjemný ženský hlas se ozval o něco blíž:
„Šupinóóó, kde jsííí?“
„No kde bych byl, na svým fleku,“ ozval se vstříc hlasu. „A nehulázňaj jako kráva, doplašíš mi ryby, kačo jedna uječená.“ Z křoví se vynořila ženská postava a zrůžovělá tvář prozrazovala spěch s jakým k řece pospíchala.
Vdova, Marie Boučková, známá v dědině jako Máňa ze mlejna, kde žila sama se svým otcem, byla ženská krev a mlíko. Jejích pětačtyřicet let na ní rozhodně nebylo znát. Kyprá, nikoliv tlustá postava, oplácaná tam, kde oplácaná měla být, štíhlý pas, velmi hezký obličej s několika pihami bez stopy po vráskách, zarámovaný rezavými, vlnitými kadeřemi. Ovšem dominantou plnoštíhlého těla byla její nepřehlédnutelná
velká prsa, úplná koziska, snad poslední číslo podprsenky, pak už se prodávaly jen menší čundrácké stany.
„Nesu ti něco za škraň, abys tady nezhebnul hlady.“
„Ty máš o mňa nějakú starosť…Však mám z čeho trávit. Včera jsem sťápal k večeři kus uzenýho bočiska a půl štrycle chleba. Až mě bylo těžko. A Lucifer měl zavříno, takže bez piviska. Ani lahváča doma nebylo. Ešče že mám slivovicu.“
„Říkala stará Kyška, žes odešél ve tři ráno a máš devět pryč, tak už mosíš mít hlad.“
„Do prdele, člověk je v dědině jako pod kamerama ve městě. Té staré čarodějnici neuklouzne snáď ani myš. Nemože chrápat, tož špízuje do ulice. A kdes ty potkala Kyšku, když mlejn je tady u vody a do dědiny půl kiláku?“
Kyška se říkalo vdově Kyselkové, babizně jen o dva roky mladší než hnědé uhlí, shrbené devadesátileté stařeně, kupodivu ale čilé jako čečetka. Jestli mohl někdo aspirovat na titul obecního zpravodaje, tak právě ona. Co nevěděla ona, nevěděl ani Pán Bůh.
„Ráno u obchodu. Mjéli tam ty staré semetriky asi schůzu či co. A nečíl se, donesla jsem ti v termosce aj čaj s rumem a kus jitrnice od včerejšího oběda. Víš , že dědek mlynář k obědu nic sladkýho od mouky do huby nedá a ty po buchtách taky nevyskočíš.“
„Buchta patří ke kafi a ne k obědu,“ zavrčel Šupina.
Odborně stáhl z háčku dalšího cejna, šup s ním do vezírku a nahodil další nástrahu.
„Když už buchtu k obědu, tak tu z živýho masa,“ rýpl do mlynářky.
„Vidím, že dneska berou,“ zapýřila se Máňa, zálibně se na Šupinu podívala, vykasala sukni, vstoupila do řeky a sklonila se k vezírku. „Udělala bych ti je na dneskaj k večeři, ale musel bys dojít. Šak říkal dědek, že prý ho svrbjá pazoury na karban. Pečenka prej dojde taky.“
„Hmm, tebe svrbí něco jiného,“ pomyslel si Šupina s pohledem zabořeným do tlumičů vášní, bavlněných kalhotek do půli svalnatých stehen, ve kterých se zřetelně, díky hlubokému předklonu, rýsovala právě ta šťavnatá macatá
kunda, kterou měl před chvílí na mysli a v kalhotech mu začalo být těsno.
Máňa střihla okem po rybáři, vylezla z vody, spustila sukni a bylo po představení.
„Kam se mně to čumíš, obejdo jakýsi,“ houkla na oko nadurděně.
„Na policajty, kam jinam bych mjél čumět. Šak mě ta tvoja prdel zavazela.“
„Kdybys nekecal. Kdy sis naposled štrejchnul? Máš na gaťách stan jak vojensků polní jídelňu.“
„No to už ani pomálu nepamatuju, někdy loni na dušičky. To sem přijela z města Pečenkvic neteř a ožrala se u vás ve mlejně jak carskéj důstojník.“
„Tož na to si vzpomínám dobře, cákla se tehdá prej ze vzteku. Načapala Miloša, teda svýho muža, se súsedou. A kdes ju sméknul? Dyť sotva lezla.“
„Dědek Pečenkůj dosmýčil neteřinku až k našemu a nemoh' dál. Zabušil u mňa na okno, jestli bych mu ju nevodtáh do kanafasu. Jářku, jaký vodtáh. Takovů pápěru, šedesát kilo i s postelů, pff… Rafnul jsem ju do náruča málem aj s dědkem. Mjelás vidět, jak rychle mi vrazil klíče od tej svej špeluňky do kapse a upalovál k Luciferovi, že prej sa schvátil a to mosí zalít škopkem.“
„To se ti teda pronésla. Od tvojeho je to na horní konec ešče kus cesty.“
„No mjél jsem teho dosť, byla úplně tuhá, ale větší ščestí bylo to, že chlapi byli v hospodě a baby létali po krchově se svíčkama, takžej sem nikeho nepotkál. To by bylo keců na půl roka. Odemčel jsem barák a hodil ju do ložnice na postél. V tom sa trochu probrála a co prej fčíl si o ní budu myslet. Tak povídám že nic. Ožrat se može každej a občas je potřeba vymazat ten, no jak to říká Fanúš Měrkůj… ten harddisk. A do ní jako by vjél sám čert. Začala se mi sápat do gatí, šak už mně stál
čurák jak svíca. Takovú kostečku by si dal líbit. Pěkná to ona je, enem ty kozy má také jakési malé, nanicovaté a prdelku jak za groš kudlu.“
„No to bys aj mně mohol t
ého čuráka ukázať. Nemjéla sem chlapa tři roky a myslím, že už píča zarostla. S mým starým bylo prdlajz, lebo furt eném chlastál jako duha a na to aj loni dojél. Šak víš jak ho dotáhli lesáci, prej ho našli u cesty ve sněhu ožralého a zmrzlého jak pařéz. Dostál zápal pajšlu a do tejdňa bylo po něm. “
„Nechál mňa tady samů s dědkem, co už nic nezastane, na krku. Jaký já mám život, řekni? Děcka nemám lebo su jalůvka a nemožu je mjet. Znám enem tvrdů chlapsků dřinu na mlejně. Sex žádný, tobě nadbíhám už vjecej než půl roka, ty se k ničemu nemáš a taky seš sám jako kůl v plotu.“
Šupina polkl naprázdno nad tou Máninou litánií.
„Já netušíl, že bys o mňa stála. S ženskýma to niják nedovedu, jak sem mjel poznáť, že bys byla svolná
a chcela by si mrdat. Z těch buchet, cos mi občas vrazíla u mně na chalupě za okno? Já myslél, že je to za ryby, který ti občas hodím do mlejna. Ženským se vyhýbám jako čert křížu, však ňa bývalka oškubala před patnácti rokama jako martinsků husu, fakana si upíchla s jiným a zdrhla aj mojíma úsporama. V dědině není žádná k světu… Ty mladší žaby to je jen samá zábava, vejlety, dovolené, ale práca na polu nobo áj na vinohradu…kdežéj loňské sněhy sú. A ty starší, dyť sa podívaj, je to v dědině samé pometlo ufňágané. Pořádné roby snáď už ani nejsú,“ posteskl si, mávl rukou někam do prázdna a jal se balit pruty.
„Počkáj, nějak sme zakecali tu Pečenkovů netéř,tys mně to nedopověděl.“
„No co mám ešče vyprávjat, vydolovala mi
čuráka z gatí a vyvalila očiska jako býčisko po první raně. Vypadalo to, že ju aj přešla chuť. Prý mosím být opatrný, že něco takového ju roztrhne píču, jako mráz pumpu, očiska jí svíťáli, jak fšecky svíčky ten deň na krchově. Já teda nevím, co za čuráka nosí v gaťách ten její Miloš, ale asi nic moc, von je taková nedomrlá houžvička, zrovna tak jako hen ten ajťák Fanůš Měrkůj. Hrábnul sem jéj na kundu a to už tékla jako Morava při povodňách, servala ze mňa gatiska a než jsem se stihnúl nadechnút, mjela ho v hubě. To býl takovej fofr… Nadržená muséla byť, jen co je pravda.“
Máni začaly jiskřit oči, tvář nachověla a zrychlený dech prozrazoval vzrušení. Představovala si onoho
čuráka, šlo na ni mrazení, kunda začala pouštět šťavičku. Tři roky sexuálního půstu… Kdyby byla sama, určitě by si udělala dobře rukou na poštěváku. Šupina nacpal pruty do saku, sbalil podběrák, který ani nenamočil a opláchl ruky v řece.
„Tož to furt nenatahůj, leze to z tebe jak z chlupatéj deky…“
„Svalila mňa na postél, chcela sa sama nabodnút, ale jaksi to nešlo. Syčála jak papiňák a súkala sa na mňa. Tak do půlky
čuráka, očiska jí lezly z důlků a taky dychčála jak půl minuty před smrťú. Chvílu sa pokůšala rajtovať, aby jí píča trochu povolila a mohla sa napasovat pořádně. No v tom to na ňu příšlo, začla ječáť, skučela jak meluzína a došlo to aj na mňa lebo jsem ho mjél jak ve svěráku. Vylítl ze mňa snad kýbl, nebo trochu vjecej. Ani nebýl čas se zeptát, kam s tím nadělením a tož sem to fláknul všecko do ní a vystříkal jí píču. Dychčála, čučela na zaprasenú píču a pak jej došlo, že nic nebere. Ta byla raz dva střízlivá, jak farář. Na dvoře si ju pod studňů opláchla a prej ať sa modlím…
Mjél sem lufta, co kdybych ju zbúchnul. Firmu sice má, ale o průser sem nestál. Dobrý to bylo, mjéla tři dni po krámoch, tož to dopadlo dobře,“ ukončil monolog Šupina. Máni už nepokrytě svítily oči, jako kocourovi před miskou smetany,
kunda ji svrběla, tlumiče vášní nasávaly rosu vzrušení.
Šupina dožvýkával jitrnici a dvěma hlty dopil čaj s rumem. „Tož toho sexu taky moc nemáš. Jednů za rok je pro takové chlapisko trocha málo,“ popichovala Máňa, rozparáděná podrobným popisem loňské akce.
„Co s těma fišlama?“ nereagoval na její poznámku.
„Cejni sů samá kosť, žádné kusy jako lopaty to nejsů. Vem si jich a nadělej z nich dráčky, šak ty jich umíš perfektně.“ nadhodil Šupina a střívko z jitrnice hodil do řeky.
„Moh bys se mnů jít do mlejna. Potřebuju tam z povalu sundať loňské seno pro koňa, krávu a králíky. Už ho tam moc nejni, ale mosím poklidit hůru na letošní úrodu. Mám posečené, dneskaj odpoledne to poobracám a zítra jak doschne rosa na lůce, tož to hodím do mandela. Kdyby pršálo… A potřebovála bych promazať kola na žebřiňáku, ať mně nevrzgájů. Dědek pak fňágá, že to mosí poslůchať. Stejně je divné, že má ušiska jako čokl a slyší co se kde šustne.“ Máňa kula pikle, aby dostala Šupinu domů. Dobře věděla, že jí pomoc neodmítne, ovšem očekávala, že ho zlomí k údržbě jiného zařízení. Toho, co se maže samo.
„Tož, to bych áj mohl. Nemám navařené, třeba ňa dáš něco do huby. A s dědkem si domluvíme karban, když ho ty paprče tak svrbjá. Posledně ňa v mariášu obrál, jak malýho Ferdu, pajtáš jeden. Dvacet kaček,“ vzpomínal. Máni poskočilo srdce radostí. Do mlýna to bylo, co by kamenem dohodil, nějakých tři sta metrů, ale už se jí v hlavě rozjel program, jak to zaonačit, aby ji ten kus pořádného
čuráku, který si představovala v Šupinových kalhotech, protáhl kundu.
Kolem mlýna se pásly husy, v náhonu kačer zrovna provětrával kloaku kačeně, pes je vítal radostným ňafáním. Mlynář seděl ve stínu na zápraží, bafal ze své porcelánky a přivítal se s rybářem pokynutím rukou. „Co to hulíš, dědku?“ zavrčel Šupina. „Smrdí to jako když pálím listí na vinohrádě.“ „Necháj byť, to je dobrý tabák. Né jak ty tvoje cigaretle. “ „Na,tady máš nějaků prácu, když se fčíl válíš na zápraží,“ podával mu Šupina vezírek s rybami. „No si blbý, tos nemoh donést cosi většího, takové mřénky scíplé. Kdo se s tím má casnovať…“ bručel dědek, ale už se zvedal pro kudlu. „Kušuj, starochu. Beztak seš rád, že Máňa z teho nadělá baštu. Nemožeš furt cpáť do teřicha enem špek a uzené, býl bys jak dýňa.“ Starý mlynář se jal, za soustavného brblání, vraždit cejny.
„Tož si si už dočista pomátl tato. Ta mísa je eném na těsto a ty mi ju zasviníš fišlama,“ zabědovala Máňa „No aby si sa nedosrála, kačo jedna. Šak se to umyje a možeš zasej zadělávať těsto. Když to projde hubů, tož gébišem takéj,“ opáčil jedovatě mlynář. „Beztak se s tým budu drbať aspoň hodinu.“ Mářka švihla po tátovi jedovatým pohledem. „Ono sa to umyje…Samo, šak? Já nemožu skákať kolem hospodářství a ešče kolem tebjá. Šupino, poď, ukážu tě ten žebřiňák a v hentom kamrlíku je vercajk, kdybys něco potřebovál.“ Málem už zapomněla, že nalákala rybáře za zcela jiným účelem a honem ho táhla do stodoly. „No ešče, že sis vzpoměla na tu potforu upiščenů. Mám husinu aj na patě, když s tým krámem vyjedeš,“ zahučel děda od kuchání ryb.
„Dočkaj na mňa, mosím si odskočit, lebo už sa mi chce aspoň půl hodiny
čůrat“, otočila se na potencionálního opraváře. Upalovala do domu, vypustila ze sebe tlak, očvachtala kundu v umývadle, tlumiče vášní hodila do koše s prádlem a pěkně „na ostro“ byla za pět minut zpět.
Zavrzala vrata do stodoly. Přivítalo je šero a krásný chládek.
„Tož tady je ta bryčka,“ ukazovala Šupinovi žebřiňák a zavírala za nimi.
„Tá snáď už ani nemože jezdiť jak je to zarostlé rzů,“ zabědoval Šupina. „Na tem bys toho koňa enem zedřéla.“
„Kdybys věďél, jak ja mám
kundu zarostlů,“ pomyslela si, trochu povykasala sukni a sklonila se k ojce vozu, velmi pozorně pozorovala kloub, ovšem tak, aby byla dobře vidět holá kunda. Šupinovi se zatmělo před očima, v kalhotech zahučel hurikán, ocas bouřil. Zíral na píču, snaživě nastrčenou téměř až k jeho čumáku. Mlynářka koutkem oka pozorovala, zda se lest daří, ale stále se naoko strašně zajímala o žebřiňák.
„Šmarjá, to sa nedá…“ polkl zbytek věty. Rafl ji za krásně kulaťoučký zadek, prohrábl
píču, která okamžitě otevřela stavidla. Rychlost s jakou si spustila sukni na zem byla obdivuhodná. Poklekla a rázem měl Šupina kalhoty na kotnících. Chrčela chtíčem, rudo před očima, když se před jejím obličejem napružil pořádný čurák s koulema jako pomeranče, rvala ze sebe blůzku… Vyvalily se kozy jako vozy, pevné, mírně prověšené balóny s tmavě růžovými koláči dvorců. Lapla po ocasu jako hulán po šavli a už se jí dělaly boule za ušima, jak vykuřovala čuráka.
„Ty na ně mosíš mjet zbrojní pas. To sem ešče neviďél, taků nádheru.“
Medvědí tlapy laskaly a mačkaly
velká prsa, ve slabinách mu cukalo, mravenčení signalizovalo blížící se výstřik semene….Než stačil jakkoliv zareagovat, pytel se smrskl, koule přitáhly k tělu a spermobanka pustila dávku do snaživé tlamičky.
Rozkuřovačka musela čtyřikrát polknout, než se příval mlíčí zastavil, ovšem neunikla jí ani kapička vzácné tekutiny. Šťáva z
kundy vzrušením tekla po stehnech, tvář znachověla předchozím snažením. Šupina zvedl mrdalenku do náruče, kopl sukni na hromádku sena vedle žebřiňáku, druhou nohou ji rozhrnul a na ni pleskl s mlynářkou.
„Aby ti nechytla stodola…Máš kožuch červený jako plamínek v pecu,“ komentoval
chlupatou kundu.
„Nekecaj a dělaj než sem vleze dědek. A pomálu, lebo ňa ten tvůj
čurák rozšklbne. Bože, jak dlůho já tam nemjéla pořádný kus hovězího… “
Ležela naznak, třepala se vášní a táhla ho za ocas ke
kundě. Pomalými strky se snažil dostat do stažené píči, kňučela, částečně bolestí, částečně touhou, ale statečně pojímala onen ohromný kus čuráka do svého těla. Cítila, jak se roztahuje kunda na hranici možností, čurák zajíždí hlouběji a hlouběji, až se jí tmělo před očima. Kunda se uvolňovala a její majitelka pilně smáčela ocas.
Po pár přírazech
čurák dorazil na dno píči, na Máňu dolehl první orgasmus. Vyšponovala se do oblouku, zakvílela, pořádně se narazila na ocas a odpadla. Šupina také dojížděl své finále. Pravou tlapou pod prdelkou si Mařku přišukával. Na tu už přicházel druhý orgasmus. S razancí důlní vrtné soupravy a s funěním statného kňoura vrážel do promazané píči svého čuráka. Stáhl hýždě, jeho milenka vytřeštila oči díky tlaku semene, které jí vystříkalo kundu, zaskučela v druhém orgasmu a zvadla. Čurák ztrácel svou mužnost a zbaběle měkl.
„To býla nádhera, to sem v životě nezažíla,“ zachrčela. Milenec také popadal dech s hlavou na jejích melounech. Pomalu se vraceli do reality.
Venku zarachotil okov na studni. Staroch oplachoval očištěné ryby.
„Tys ňa snáď natrhnul, něco takového jsem v sobě nigdá nemjéla,“ řekla, natahujíc si sukni a halenku. „Ale byla to jízda,“ pohladila si
kundu.
Šupina schovával upatlaného
čuráka do kalhot s výrazem krásné blaženosti. To bylo jiné kafe, než drandit ocas vlastní pravačkou. Nejraději by sebou sekl na pomačkanou hromádku sena a zdříml si. Vstával před třetí hodinou a bylo skoro poledne.
„Mařenóóó,“ ozvalo se od studny. „Tady máš ty scíplotiny, tož s něma něco udělaj. Tys tam v tej stodole snáď aj umřéla, né???“
„Daleko od pravdy dědek nebýl,“ pomyslela si.
Sluníčko ji uhodilo do upocené tváře a ona, upravujíc si sukni, si vyzvedla ryby od táty a zmizela v kuchyni.
„Tož co s tým budeš dělat, je to už rozvrglaná stará kára,“ přišel do stodoly mlynář. „Nic sa neboj, dědku, cosi s tým udělat pude.“
Šupina se dal do práce a mlynář mu koukal přes rameno.
„Co na mňa čučíš? Tos mjél Máni spravit sám, takovů hovadinu,“ utíral si ruky od vazelíny. „ A vůbec, eném si chrňál na lavce, tož sa včíl zapřáhni a já budu tlačiť od zadu, abychom to vyvézli před kolňu.“
Dědek se bez řečí chopil oje a zabral. Žebřiňák se rozjel bez skřípotu a kupodivu docela lehce.
„No to je včíl paráda. Ani nevrzgne. Dva roky nebýla Mařka schopná sem někeho dostať, ať se na to podívá.“
„Tobě fakt aj už šibe v makovici starochu, tos mohl napatlat sám a né včíl mudrovať.“
Mlynářka poletovala před mlýnem a prostírala na festovní dubový stůl.
„Tož cos nám dobrého navaříla, cérko,“ lísal se mlynář a větřil jako ohař.
„Tobě za tu zaflákanů mísu na těsto nudle s makem,“ odsekla.
„No to by ti snáď ani strach nedovolíl,“ kontroval. „Lebo bych ťa utopíl tady v náhoně jako kocůra.“
„Ty si mi jakýsi hrdina, když si trůfáš na robu. Daj už pokoj, nebo ťa do teho náhona hodím já,“ zavrčel Šupina a mlynář zavřel hubu, až mu šest zbývajících zubů klaplo. „Místo, abys býl rád, že máš obstarané, máš co žrať a dobře žrať, pere ti tvoje posrané gatě, tak eném furt pyskuješ. Šak dyby býl Josef na svjétě, držál bys klapajzňu a ani bys nepíp, lebo bys nedostál do koryta ani otruby.“
„No teho ňa ani nepřipomínaj. Co ten prochlastál prachů… Ale dělat umňél dyž býl střízlivý, to jo, to bych mu aj po smrti křivdíl,“ opáčil mlynář a hrnul se k míse s polévkou a se spokojeným šklebem konstatoval: „Co že si se dneskaj tak rozmáchla. Krkovicu se zelím… šak je sobota a né neděla. Kdys to vaříla?“
„Když si ještě chrňál v kanafasu, tato. Stáváš pomálu o desátej …“
Máňa poletovala jako vítr v kukuřici, uklízela špinavé nádobí ze stolu a postavila před ně vychlazené pivo.
„Taků hospodyňu bych si taky dal líbíť. Blbě do všeckého nekafrá, navařené jak v hotéli, prácu podělá jako chlap, barák jako klícku…“ řekl Šupina a típl cigaretu.
„Šak si možež namluvit aj Máňu. Beztak seš sám vjecej než patnásť roků a žádnů robu nemáš,“ mrkl na něho spiklenecky mlynář a opatrně se ohlídl, zda ho dcera neslyší.
„Co ňa tady dohazuješ jak Kecal z Prodanéj nevjésty!“ zaslechla jeho povídání. „Běž sa natáhnůť na otoman, já půjdu na lůku poobracať seno a co bude suché, tož domů a do mandela. Nějak se ně to nezdá, je dusno jako sviňa,“ zastínila si oči a dívala se směrem k západu. „Šupina slíbil, že ně s tem pomože.“
Staroch zalezl do domu, Šupina zapřáhl koníka, naházeli na vůz vidle a hrábě.
„No to je včíl jiná paráda, to jede samo,“ vlepila mu pusu.
Seno bylo suché jako troud a tak ho nakládali přímo na žebřiňák. Zbytek do mandelů a přikrývali plachtou proti dešti. Práce rychle ubíhala, takže se brzo vraceli s velkou hromadou sena do mlýna. Koník už zřejmě znal všechny činnosti z paměti, protože se bravurně před stodolou zatočil, počkal až mu otevřou vrata a s žebřiňákem profesionálně zacouval. Máňa ho odpřáhla, zavedla do stáje, napustila čistou vodu do žlabu a do stání pořádný kopec čerstvého sena za odměnu.
Jen co skončila s ustájením, zablesklo se a pořádně zahřmělo. Drůbež už byla dávno na dvorku, zavřela branku a z lednice na chodbě vzala pomocnikovi, který ve stodole házel seno na poval, studené pivo.
„Dočkaj, já ti pomožu, ať sa ně nestrháš,“ sápala se za Šupinou na vůz.
„Ty teho nakecáš…“ pomáhal ji nahoru. „Když to děláš sama a nikdo ti nepomože, tož to nejsi stržená jak kyslé víno?“ zapíchl vidle do sena na patře.
„Já si mosím dělat všecko sama,“ dodala s důrazem na slůvko sama.
„No včíl už snáď to všecko sama dělat nemosíš,“ opáčil a rozepínal jí sukni.
„Tož dočkaj chvílu. Spocená su, zaprášená, šecko ňa kůše…“ Jenže to už měla sukni na kotnících a blůzu dole. Koziska se jí dmula a
kunda ronila rosu. Takové nadělení…Tři roky si honí kundu sama a teď hned dva šťouchy za jeden den. Šupinovi stál čurák jako svíce, Máňa nevěřícně zírala zblízka na býčí ocas.
„Týms mě dopoledňá chcel rozpárať??
„Dyť si celá.“
Zabořil čumák mezi její nohy a jal se slizovat
z píči vzrušení. Třásla se jako osika a když jí ještě promnul prsa a bradavky, zakvílela a odpravila se. Necítila, jak ji seno kouše do zad a prdelky, poddávala se drancování kundy.
Ocas nalitý k prasknutí se bořil do
píči o poznání lehčeji než před obědem. Opatrně, aby jí neublížil, se prošoustával k děloze. Tentokrát už žádnou bolest necítila, jen rozkoš. Kunda vyplněná na doraz tekla a tekla, vnímala jen slast a několik orgasmů málem k omdlení. Šupina funěl, plenil jí píču seč se do něj vešlo. S řevem vystříkal vše co se stihlo od dopoledního šoustu nastřádat a padl unaveně na kyprá koziska.
Aby ji nerozmáčkl, překulil se vedle a oddychoval. Začali vnímat nádhernou vůni čestvého sena a také nepříjemné píchání a kousání, no zkrátka jak to seno umí.
„Možeš mě říct, proč, když seš sám, si na mňa nikdy vůbec nereagovál? Dyť si musél věděť, že nikoho nemám. A abych si nacpála do baráka dalšího opilca, tož to by ňa snáď muséla nalískať aj ta bříza u řeky, že su hlupaňa.“
„Dyť sem ti to říkál, ja to s robama neumím. Ony chců takové ty sladké řečičky co nic neřešijá a sú leda k hovnu, ale ani nevíš kolikrát sem se oblíznul jak kocůr, když jsem nésl fišle do mlejna a tys tady lítala po dvoře polonahá. Bych tě smékl opřenů o futra do chlívka, no odvaha nebýla,“ přiznal potichu.
„Za to včílkaj ti nechybjála, co?“
„Si potfora, nachystálas to na mňa, nekecaj že né. Dobře si čula, že když na ňa ukážeš tu svoju
píču, že to neustojím. Šak sem robu nemjél od tej mladej Pečenkovej.“
„No šak to je jen dobře žes to neustál
. Víš jak se včilkaj cítím? Jako kdyby ně býlo pětadvacet,“ zavrkala sladce a přivinula se. Bouřka venku nabírala na síle, začaly padat kapky jako pětikačky.
„Poď, mám nápad,“ táhla Šupinu z žebřiňáka dolů.
„No si na dýňu? Přece nebudu létat po venku nahatý.“
„Neboj, tady nikdo néni a dědek sedí na zadku doma, ten do dýžťa nevyleze. A sem dozadu není viděť. Poď.“
Táhla ho zadními dvířky ven ze stodoly. Spustil se opravdový liják. Blesky křižovaly oblohu a rachot hromu,který následoval téměř ihned po záblesku, dával tušit, že bouřka je přímo nad nimi. Stáli, krytí stodolou a déšť z nahých těl smýval prach, pot a únavu. Při každém dalším záblesku vynikala pěkná, souměrná postava mlynářky, která se rozběhla k náhonu.
„No poď, okúpem sa pořádně. Víš jak bude teplá voda?“
Skočila do náhonu, on za ní a jako malé děti po sobě stříkali vodu. „Už sa ňa nezbavíš, Šupinko moja. Už ťa mám v drápoch…“
Přitisklá k jeho chlapskému tělu se ho držela kolem krku jako klíště.
„Dneskaj už budeš moset spát tady se mnů. Napořád,“ drmolila a zuby jí začaly cvakat zimou.
Chytil ji do náruče, vynesl z vody a až ve stodole postavil na zem. „No abys nelitovála. Já nésu žádnej princ z pohádky. Ale roba si jako lusk, já podělat prácu umím, nechlastám, tož by nám to mohlo aj klapnůť. A s dědkem vymetu mlýnicu, enem něco blbého kvákne, nebo bude na tebe hučáť.“
„To sa neboj, on ťa má rád jako vlastního. Dyť ně říkál, že na tebe du blbě. Že ty si tvrdý chlap a na naše babské fígle nereaguješ.“
Obeschlá těla se chvatně oblékala, bouřka se strácela za horami.
Pár kapek ještě spadlo a čistý vzduch voněl ozónem.
„Tož poď, dohážem to navrch, ať to máme z krku,“ otvíral vrata do stodoly a pouštěl do ní čerstvý vzduch.
Selka, pořádně vyš
ukaná a vykoupaná s chutí odebírala na povalu seno a za chvilku bylo hotovo.
„Já su taková kráva, dyť sem ti nésla pivo. To bude teplé jak kozí
chcanky.“ Nebylo. Šupina stáhl na dva hlty půl flašky a podal ji zpátky na poval, aby se i ona mohla napít.
Dědek se došoural do stodoly, pochválil pracanty a když slyšel, že Šupina bude spát ve mlýně, zašklebil se a odpověděl:
„Tož trvalo jí to dlůho, než ťa zlomíla, co?“
„Tato, kůkaj aspoň zatopit v kůpelni, sme jak prasata a něstaraj sa po čém je ti prd. Já sa okůpu první a nachystám něco za škraň. Šak už tady Pavel,“ poprvé mu řekla jménem, „mosí mjet hlad jako vlčisko.“
„Šupino, já zatelefónuju Pečenkovi. Když už tu budeš chrňát, tož možeme dát marijášu až budeme mjet plyskejře na paprčách,“ zaradoval se staroch. „Šak je zejtrá neděla, tož si možeš pospat…estlivá tě Máňa nechá,“ uchechtl se.
„Kušuj dědku a běž topiť ať seš aspoň k něčemu. A jestli nebudu mít teplů vodu, že by sa v něj dalo pařit prase, tož na mariáš zapomeň. Sme s Máňů nadělaní, takžej radšej zalézneme do betle. Tož aj ty možeš pohnůť řiťů a cosi v chalupě podělať,“ houkl a seskočil z prázdného vozu.
„Tak strhaný snáď nejsi, leda že by tě vzála ona do drápů v tej betli. Pak bys teda asi moh byť…“ prskl mlynář, ale už upalova
l topit v lázeňských kamnech v koupelně.
„To bys snáď aj ani nechodíl, jak máš dva metry…“ prohodil už mezi vraty stodoly.
Za ním vyletěla náhradní pláňka do žebřiňáku.
Máňa vykoupaná, zrůžovělá, si prozpěvovala a kladla na stůl kulatý bochník domácího chleba, talíře s okurkami, uzenou bočinou, špekem, sklenici s hořčicí, kečupem a misku se strouhaným křenem.
Dědek se dral ke stolu, jako kdyby týden nejedl.
„Kam sa furt seréš. Dyť dočkáj až to nachystá šecko,“ zahučel Šupina.
„To víš že ja a ty ňa to všecko sežéreš. Šak si pamatuju, jaks loni u Luciféra sežrál šecek ovár, co mu zbýl ze zabíjačky. Půl štrycle chleba, křenisko jako nohavicu a flašku oharek k temu.“
„Ďyť ho nikdo nechcél, že je oschnutý a já býl po šichtě hladový, tož sem mu ho zachráníl, aby sa nezkazíl. Sem dělal dvanásť hodín bez oběda, lebo sme byli v lesu klásť kabély a hovno nám dovézli.“
„Pečenka dojde po sedmej, tož sa teda posilni. Minule si asi býl hladový, že tu nechál dvacet kaček,“ s úšklebkem zkřivenou hubou plnou špeku a chleba komentoval minulý hrací výkon Šupiny.
„Co to sem dáváš za sračku,“ ukázal Šupina Máni rukou na kečup. Bleskově ho uklidila do špajzu.
„A ty sa neboj, já tě ty tvoje čertovy obrázky zkontroluju, estli jich nemáš cinklé. Něják moc dobře tě šla posledně karta. Estli máš s Pečenků něco nachystané, nějaké šméčko, tož skončíte v tom náhoně oba dva.
Dědek ztuhl, protože dobře věděl, že karty má opravdu „cinklé“, a horečně přemýšlel, jak z průseru. Minule byl rybář mírně opilý, takže ho vzal na hůl. Decentně se vytratil do síně k telefonu volat Pečenkovi, aby vzal nové karty z domu. O vodu z náhonu za košilí a ve spodkách nestál ani náhodou. Cítil, že by mu švindl čili šméčko Šupina těžko odpustil.
Mařka uklízela ze stolu, utřela ho od mastnoty, která mlynáři kapala z huby a natáhla čistý ubrus. Před chlapy postavila vychlazené pivo a Šupinovi vlepila pusu za ucho.
„Tož, máte to nachystané a já du dělat dráčky ať sa ňa fišle nezkazjá,“ odkráčela chůzí labutě do kuchyně.
Štěkání psa signalizovalo příchod hosta. Pečenka byl ve věku něco mezi životem a smrtí. Osm křížků na hřbetě bylo na jeho chůzi znát, ale oči prozrazovaly čilého ducha.
„Tož vitaj, šohaju,“ hrnul se k Šupinovi, aby ho objal. Při jeho seschlé figuře a výšce něco kolem stošedesáti centimetrů vypadal vedle něho jako David vedle Goliáše. Hodil na stůl zbrusu nový balíček karet a posadil se.
„Co to sem dáváš? Dědku, kde máš ty minulé karty, co sme s nima hráli?“
„Já jich jaksi nemožu najít, kdesi sem si jich zašíl a nevím kde. Šak už mám nárok mjet hlavu děravů,“ kroutil se mlynář
„Estli ty nevíš, kde máš karban, tak du hneď vychlastať celů řeku, ty pagášu,“zasyčel Šupina.
„Tady jich máš tato, dyť jich máš furt ve stejném šuplíku,“ hodila Máňa karty na stůl.
Mlynář zesinal a Pečenka se raději díval bokem.
„Tož tak je to, ty sviňo, šméčko jako řemeň. Sa ti to minule hrálo, pajtášu nanicovatý. Tys o to věďél, co,“ otočil se na Pečenku. „A já blbec si myslél, že sem býl tak nadraný. Včíl bych sa mjél zvednůť, kopnůť vás oba do řiti až vletíte do náhonu a do smrti s váma nehráť.“
Obrovskýma tlapama rozškubl celý balíček na půl a hodil po mlynáři.
„A včíl naval ty nové, já si jich zreviduju, syčáci dva. Tož to sa robí kamarádovi?“
„Mařko, donés slivovicu ať sa uklidní.“
Láhev z mrazáku klepla o stůl, mlynářka nalila štamprlata a jak byla skloněná, zasyčel dědek Máni do ucha:“Tož to máš u mňa, mrcho jedna. Zmiju sem si chovál na břuchu tolik lét.“
Karty pleskaly o stůl, Šupina oba dva hobloval jako zkušený stolař prkno. Z kuchyně voněly rybí dráčky, jak je mlynářka odborně smažila, skládala ještě teplé do pětilitrové sklenice a zavoněl octový lák.
„Tož sa ukázalo, jak je to s váma co? Včíl sem já obrál vás o třicet kaček, švindlíři. Nende mi o ty prachy, ale o hru a máte to u mňa skované jako v trezóru.“ Oba starci smutně po sobě čučeli a krčili rameny.
„Du spat, stával sem před třetí a mám teho dosť,“ položil karty do krabičky. Pečenka se rozloučil a odjel, mlynář uklidil karty a vytratil se do své ložnice.
Mařka pozhasínala, zamkla a táhla amanta do ložnice.
Široká manželská dvojpostel zastlaná pořádnými peřinami působila na oba jako magnet.
„Tož tady sem spávala Šupinko vjec než tři roky sama a snáď už nebudu moset,“ přitulila se a ruka pod peřinou hledala
čuráka.
„Tož dáj pokoj, dyť sotva dýchám. Mně by se včíl postavil akorát palec u nohy.“
Krásné letní ráno si čechralo peříčka stejně jako kohout na dvorku, který po skončené práci vlítl mezi slepice, dvě pořádně ojel až z nich lítalo peří, vyskočil na šprycle u hnojiště a zakokrhal radostí nad novým letním dnem.
„Sviňa uřvaná, myslím, že dneskáj bude na oběd kohút na paprice.„
Máňa zavrněla:
„Necháj byť. Kuřata budeš pak vyrábjat ty?“
Těsněji se přitulila k Šupinovi, s hlavou na jeho hrudníku dřímala a ruka šmátralka podvědomě hladila
čuráka pod peřinou.
„Tož dočkaj, musím sa jít … na záchod, lebo ti to nechám v betli," odstrkoval jí ruku.
Ztěžka se zvedl, protáhl záda až mu v nich křuplo a zamířil na záchod. Po skončené proceduře se opatrně vplížil pod peřinu, aby oddechující Mařku nevzbudil a nebyl nucen k časnému šoustu, chtěl si ještě chvíli pospat. Ta jen něco ze spaní zabručela a podvědomě si zase lehla na jeho hrudník. Usnul jako ten příslovečný pařez.
Mlynářka se probrala asi za půl hodiny, mrkla na obstarožní hodiny na zdi a potichoučku zanaříkala:
„Šmarjá, dyť je půl desáté. Včíl už stihnu leda hovno a budu létat jak husa na špagátě až do večera."
Mrkla očkem na odfukujícího Šupinu, hrábla po jeho
čuráku, který stál jako svíce a najednou se vstáváním nikterak nepospíchala. Už jí přestalo vadit, že spoustu práce nestihne, naopak, těšila se na ranní mrd. Přetahovala předkožku jeho čuráku, mazlila se rukou s ocasem, který díky masáži ješte víc ztuhnul. Opatrně odhrnula naducanou peřinu a lapla čuráčka, spíš pořádného čuráka, do tlamičky.
Šupina se začal vrtět, pomlaskávat a pak ho sen uvrhl do reality.
Čurák stál jako kukuřičný klas, medvědí tlapa prohrábla buclatou brázdičku, druhá pohladila a pomačkala vzdálenější kozenku a ústa se přisála na tu bližší. Máňa slastí vzdychla, kunda pouštěla rosu, srdce až v hrdle… Vztyčila se, nasedla a opatrně se napichovala na ocas.
Majitel
ocasu jen odfukoval blahem a opatrně přišukával do píči. Rozdivočená selka se dorazila až na konec ocasu a zakňučela:
„Včilkaj už ho mám až ve žlučníku, to bude snáď moja smrť. Ale krásná," dodala.
Odpráskla se za pět minut. Budoucí mlynář ji ponechal chvilku odpočinku, převrátil na záda a začal plundrovat růžovou
píču podle svého. Ječela jako králík před ránou za uši, poctivě přirážela a Šupina sténal blahem. Hýždě se mu stáhly, jak snaživě vystřikoval semeno do píči, Máňa zakvílela v orgasmu a obrátila oči v sloup.
„Tolik takého fajnového sexu sem si snáď aj zaslůžila. Po tem půstu…" přimazlila se.
Bouchly domovní dveře.
„Mosím stávať, dědek už šmejdí po dvoře a bude békať, že ešče není nic na stole," soukala se z postele, ruku přidržovala na
kundě, aby nezacákala koberec a mazala do koupelny. Šupina vylezl za ní.
„Sceš umyť záda?" houkl do sprchy.
„Nescu, už lezu ven," klapla dvířky. „Tobě kulky robjá přesčasy? Vytéklo ze mňa snáď půl kýbla
mrdky. Dybych nebyla jalůvka, tož sem nastojistě oplodněná ráz dva.„
Hodila na sebe čisté oblečení, mlsně sledovala, kterak si její miláček umývá upatlanou hadici.
„Sis aj mohl vlézť do sprchy, voda je ešče vlažná.“
„S hygienů se to nemá přeháňat. By mně zlézla kůža…"
Staroch seděl na zápraží s porcelánkou v ústech, snaživě bafal a přivítal ho s úšklebkem:
„Cos s ňů robil, hučála jak meluzína. Tys ju zabíjal?„
„Tahaj, ať ti fajka nezhásne. Co bych s ňů dělál? Len to co se s pěknů robů dělat má,“ zapálil si cigaretu a labužnicky vyfoukl kouř.
„Pote snídať, máte nachystané," vystrčila hlavu na zápraží. „Nebo to scete ven?„
„Daj to sem na venek, je krásně a nemosíme lapět v paluši,“ přitakávala porcelánka.
Na stole zavoněla vajíčka na špeku, z půllitráků plných kávy se kouřilo.
„Kde máš oharky, bez nich to bude takové jalové?" zavrčel dědek a odkládal fajfu do stojánku na okenní římse.
„Estli jich sceš, tož si jich donés kocůre mlsný. Málo ti skáču kolem zadku?"
Něco zamrmlal, ale pro okurky nešel. Pustili se do jídla.
„Dojdem sa podívať, jak dopadlo seno na lůce. Rosa už oschla. Snáď to nebude rozfúkané. Šak to byla bůřka, až sa střecha na stodole zdvihála," prohodil Šupina. „Dyby to bylo dobré, tož zapřáhnu koňa a dovézu fšecko dom. Je tam teho ešče aspoň na čtyry fůry. A ty bys mjesto lapění s fajků ve fotélu mohl aspoň pomoct dohrabať zbytky. Nachystaj Emíle vércajk, za čtvrť hodiny su zpátky," vykročil a dodal směrem k šklebící se porcelánce.
Seno v dopoledním slunci omamně vonělo, mandele stály jako vojáci na přehlídce. Prohrábl mandel rukou.
„Tož dobré to je," zabručel si pod vousy. „Možeme to skováť na poval," vykročil zpět k mlýnu.
Selka sypala drůbeži a prozpěvovala si, čuník v chlívku pomlaskával, kohout snaživě šoustal slepici, když dorazil zpět.
„Ty sviňo, ešče ráz ňa ráno zbudíš a …podívaj sa," řekl směrem ke kohoutovi a zasekl rázně, pod přistřeškem povalující se sekeru, do špalku.
Zapřáhli koníka a vyrazili sklízet seno.
Dvě fůry zmizely na povalu stodoly. Blížila se doba oběda a dědek při odpřahání koníka začal větřit vůni z kuchyňského okna.
„Podávaj, lebo tady zdechnu. Už ňa hentén prach ze sena ožírá snáď na kosť," zahučel na dědka z povalu.
„Aby ses nedosrál. Hovno vydržíš," kontroval mlynář. „Ráno si sa vyšťavíl a včíl nemožeš…„
„Že ťa propchnu vidlama, kocůre opelichaný, děláj a nemel. Šak vidím, kerak ti šňupák tancuje mazurku.“
„Mám hlad, že bych aj Lotrasa zežrál naživo." Lotras ovšem vesele chrochtal v chlívku, jeho dny ještě nebyly sečteny.
Máňa zabouchala na poklici vařekou, znamení oběda. Šupina s rozběhem skočil do náhonu, tak jak byl oblečený do půl pasu, promnul ve vodě kalhoty a vylezl ven. U stolu sundal mokré oblečení i s trenclama, vyždímal, kalhoty přehodil přes bránku a trencle oblékl zpět.
„Tož to už sa nedívím, že Mařena kvílela, jako dybys ju kuchál," poznamenal mlynář a kývl bradou k Šupinovu rozkroku. „Taků hadicu sem ešče neviďél. Tys ju mosel párať jak cigáň duchňu.„
„Tobě na férovku už jeblo v dýni, Emíle. Co sa ňa staráš o
čuráka. Na stole máš nachystané do koryta a místo abys mlél čuňů nad taléřkem, tak ňa šmíruješ jak buzerant,“ zaškaredil se majitel výstavního kousku.
Selka nalila vrchovaté talíře kulajdy, chlapi se pustili do žvance.
„Šupinko, mňél by sis po obědě chvílku odpočinůť ať sa ně neztrhneš," vlísávala se s postranními úmysly. „Odpoledně to seno spolu dorazíme. Šak sem sa dívala, jak tata sotvaj plete nohama.„
„Dneskaj si to něják ojebala,“ kroutil se staroch při pohledu do kastrolu se špenátem a na bramborové knedlíky na talíři, přikrytém mikrotenem.
„Co by si chcel, včerá si mňél nedělní, tak dneskaj máš sobotní oběd.„
„No enem aby to nebylo naplano len tak s vajcama.“ „Mám v pekáču výpečky, hneď jich donesu."
Studené pivko po obědě všem bodlo, dědek naládoval porcelánku, Šupina zapálil spartičku.
„Už sem ti postlala postel, Šupinko moja, ať si chvílku oddechneš v chládku. Do večera to dorazíme lebo to dneskáj na bůřku nevypadá," zaclonila oči a prohlížela obzor.
„Aby sas nedivíla jaká bůřka može odpoledně dojít. Šak jsem ten hromosvod co nosí v gaťách viďél," neodpustil si mlynář jedovatou poznámku.
„Staraj sa o toho svýho mlynářskýho pomocníka, co nosíš v gaťách. Línej je jako veš, furt sa ti enem válí po pytlu. Sa ti stejně divím, stará Gajdůščena po tobě jede jako čertisko…proč ju neprotáhneš. Beztak už ju má zarostlů, lebo je deset roků vdova.„
„To víš že ja. To možu radši podpáliť mlejn, než taků robu čuňatů pustiť do baráku,“ zamrmlal mlynář.
V domě byl krásný chládek.
„Dočkaj, přeca ňa nepolézeš do postele taký špinavý," brzdila mlynářka Šupinu.
„Jaký špinavý, dyť sem sa kůpal v náhonu. Ty ze ňa sceš smyť aj kůžu?„
„Se běž podívať do špíglu v kůpelni, jak si čistý,“ zasmála se. Ze zrcadla kouklo něco mezi ním a čertem, proto se bez keců namydlil a provedl očistu těla. Zalezl do postele, přikryl prostěradlem a začal dřímat.
Máňa se bleskově osprchovala, důkladně vymydlila
kundu a vplížila se pod prostěradlo. Bafla čuráka do tlamičky, ten se předpisově napružil…
„Neříkalas, že si mám odpočinůť?„
„Šak odpočívaj, já sa obstarám sama,“ začala se napichovat na
ocas. Kunda mazala jako kus špeku, Mařka zakvílela blahem orgasmu.
Šupinovi ztvrdl
čurák na kámen, když jezdkyně rozjela druhé kolo.
Pořádný chlístanec promazal
píču. Oba se udělali společně.
„Ty ňa v tém jednů utopíš," komentovala množství semene,
vystříkaného do kundy, když slézala s rukou na ní do koupelny.
Vlhká se přitulila k už spícímu milenci.
Dny běžely jako expres Vindobona, přehoupl se listopad a blížily se vánoce. Máňa Šupinu dotáhla na radnici. Prej pořádek musí být a jinak že na něho půlku mlýna nepřepíše. Další rok mlýn zvelebili za peníze utržené z prodeje jeho domku.


Povídka je bez gramatických oprav a editačních zásahů. Pochází z volně dostupných zdrojů na internetu. Pokud víte, že porušuje autorský zákon, napište nám, aby mohla být zjednána náprava.

Kundy zralých žen a paniček jsou nadržené a potřebují tvůj ocas.

Anální sex v podání zralé paničky Vladimíry z Brna - Po sexu toužící mamina Eva z Havlíčkova Brodu - Velké kozy paničky Veroniky ze Vsetína - Z Rychnova nad Kněžnou přijela zralá žena Zdeňka - Anální sex paniček Věry ze Znojma a Simony z Hlinska - Vystříkaná kunda divoké paničky Terezy z Ostravy - Velká prsa paničky Ivety z Pardubic - Malá prsatice Petra z Brandýsa nad Labem potřebovala protáhnout píču - Záběry chlupaté kundy paničky Milady z Jindřichva Hradce - Mamina Markéta z Olomouce si užívá anální sex - Mega velké kozy nadržené paničky Hanky z Dubí - Eva z Humpolce, to je mrdání nadržené ženské - Chlupatá píča paničky Beáty z Berouna - Uhřiněves, odtud pochází zralá mamina Petra - Nylonové punčošky a silonové ponožky paničky Dagmary z Prahy - Zralá ženská, baculka Zuzana z Vodňan s vyholenou kundou - Pohled do vyholené kundy paničky Ivety z Hostinného - Brutální sex s Jindrou z Písku - Panička Kateřina ze Světlé nad Sázavou a její vyholená píča - Mamina Jana pochází z Prostějova a pro sex udělá vše - Zaběry blonďaté paničky Michaeli z Vyškova, která předvádí svá velká prsa a oholenou kundu - Eva ze Svitav ukázala chlupatou kundu a nechala si vymrdat úzkou prdel - To Petra ze Zlína je šťavnatá panička - Mladá maminka Lenka přijela z Chrudimi - Mrduchtivá ženská Markéta z Ústí nad Orlicí - Maminka Lucie z České Lípy má doma nedostatek sexu - Boubelka Alena z Prahy hledá velký ocas - Paninka Lenka z Kralup nad Vltavou s velkou prdelí - Zralá baba Lucie z Chomutova si nechala nastříkat plnou kundu semena - Maminka Lucie ze Dvora Králové nad Labem a její vyholená píča - Mrdání nadržené zralé ženy Terezy ze Strakonic - Mamina Hana z Kolína miluje anální sex - Marie z Karlových Varů je příkladem totálně nadržené zralé ženy - Velká prsa zralé paničky Ludmily z Teplic - Ženská Ivana dorazila z Českých Budějovic - Mamina Lucie přijela z Plzně, aby si mohla její kunda užít dostatek sexu - Zralá panička Hana z Třeboně a její anál - Zralá žena Iva z Náchoda s chlupatou kundou - Zralá mamina Lenka z Prahy je po dvou dětech, ale sex má ráda o to více - Mamina Lucie z Mostu a její velká prsa - Zralá žena Ludmila z Trutnova s chlupatou kundou - Zralá ženská Jana z Brna potřebovala anální sex - Maminka Markéta z Ústí nad Orlicí ptřebuje pro svojí píču hodně sexu - Panička Veronika z Opavy má ráda výstřiky do kundy - Jiřina z Děčína je příkladem zralé ženy lačné po sexu - To Lenka ze Slaného má ráda brutální sex - Zuzana z Českého Krumlova potřebuje plný anál i kundu - Zralá paničká Žaneta z Kutné Hory je pěknou baculkou - Marie přijela z Jihlavy, aby si nechala protáhnout kundu - Monika z Prahy má velké kozy - Olga z Třince předvedla sex se svojí chlupatou kundou - Lucie z Mladé Boleslavy se ukázala na domácím péčku - Marie z Pelhřimova je zralou ženou se vším všudy, i chutí na sex - Marcela z Mariánských Lázní dobře kouří čuráka - Zralá ženská Monika z Hradce Králové s chlupatou píčou - Panička Lenka z Loun ráda šuká na koníčka - Mamina Klára z Pelhřimova si v kundě uděla z čuráka těsný píst - Zralá žena Jiřina z Mikulova - Mamina Květa z Liberce je těhotná a má velkou potřebu sexu


A samozřejmě mnoho dalších českých zralých paniček
a mamin, které neustále přibývají. Když jsme tento projekt rozjížděli, nemysleli jsme si, že je u nás tolik nadržených zralých ženských v těch správných letech. Podívejte se sami, třeba mezi nima poznáte svojí maminku, manželku, přítelkyni či partnerku na psí knížku, sousedku a třeba i svojí nadřízenou, do které by jste nikdy nic podobného neřekli. Zralé paničky, maminy a ženský čekají jenom na vás, jejich kundy a prdelky potřebují tvrdý sex v podání vašich ocasů.


Kundy zralých žen a paniček jsou nadržené a potřebují tvůj ocas.

Studentka Sylvie z Olomouce
Sylvie studuje v Olomouci a ráda se věnuje i sexu, který má velmi ráda. 
Zde se můžete podívat na nabídku.

Fan club sexu českých amatérek
České amatérky předvádí sex doma bez příkras na erotických fotografiích a na autentickém domácím porno videu.

Lenka a Honza, manželé z Prahy
Erotické stránky plné vášnivého sexu i hezkých erotických fotografií tohoto manželského páru z Prahy.

Amatérky a jejich sex doma
Sex doma z českých ložnic zachycený na erotických fotkách a domácím porno videu najdete jedinečně na tomto webu.

Učitelka Petra z Českých Budějovic
Na svých stránkách píše o sexu bez tabu a odhaluje v celé nahotě svůj erotický život na domácím porno videu.

Ukradená videa
Ukradená videa českých zralých žen, paniček, mamin i mladých studentek  ze sociálních sítí, e-mailů a domácích počítačů.

České amatérky
Stránky věnované erotické fotografii. Najdete zde zralé ženy, paničky, maminy, ale i mladé dívky, z nichž vyzařuje žhavý sex.

Sex studentek z Hradce Králové
Mladé studentky z Hradce Králové si při studiu užívají i divokého sexu. Jejich erotické stránky přináší důkazy.

Amatérky z Čech i Slovenska
Možnost hostingu pro amatérské erotické stránky věnované sexu doma a erotické fotografii.

Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky