Píča zralé ženy | Sex s bezdomovci | Sex nadržené paničky - Zralé ženy, paničky a maminy

Zralé ženy, paničky a maminy hledají sex, který jim doma tak moc chybí a proto nabízí své kundy na divoké šoustání nadrženým ocasům
Nadržené zralé ženy, paničky a maminy, kterým chybí doma sex, hledají stojící čuráky na pořádné šukání, kde jim protáhnou jejich píču
Obyčejné amatérky, české zralé ženy, paničky a maminy hledají nadržené ptáky na protažení kundy i prdelky, protože jim doma chybí sex
Amatérky - zralé ženy, paničky a maminy, obyčejné ženské doma od sporáku, kterým chybí ocas ve vlhké píče, hledají na sex pořádného chlapa, který jim ocasem vystříká píču při divokém šukání bez závazků
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Povídky
České zralé ženské provozují sex na veřejnosti, kde se klidně nechají mrdat do kundy.
Kundy zralých žen a paniček jsou nadržené a potřebují tvůj ocas.
Nejenon sexem je třeba pečovat o krásu zralé ženy
Nejen při sexu je třeba kvalitní obutí. Vaše auto si ho také zaslouží
České studentky si užívají sex během studia. Jejich kundy a ani prdelky nezahálí
Kundy zralých žen a paniček jsou nadržené a potřebují tvůj ocas.

Zralá žena si užívá sex s bezdomovci a píču si nechává mrdat robertkem

Dámské bavlněné kalhotky jako fetiš voňavé kalhotky s vůní kundy zralé ženy
Mám velká prsa a nevyužitou kundu, pro kterou hledám diskrétního milence s velkým čurákem, který ví, že se používá na sex a né pouze na chcaní
Zralá a udržovaná ženská potřebuje sex. Svojí kundu nemám už jen na chcaní, ale ještě stále jí potřebuji při sexu obdělávat statným ocasem.
Baculatá boubelka, zralá žena chce si také užívat pořádný sex s velkým čurákem ve své oholené kundě a k tomu nabízí na hraní velmi velká prsa.

Další hnusný den na hnusným světě. Ondřejovi byla pořádná zima. Prohrabával se právě jedním kontejnerem a musel se při tom dost natahovat, což způsobilo, že se jeho obnošená bunda vyhrnovala a vnikal pod ní chlad. Dnes bylo opravdu sychravé ráno. Zima se už hlásila o slovo. Jaká bude Ondřejova první zima na ulici? To nevěděl, ale udělal vše pro to, aby ji přečkal ve zdraví. Nakoupil mnoho dek, několik samo hřejících polštářků a teplé oblečení ze second hendu. Tedy vše, co mu finance dovolovaly.
Ondřej nebyl běžný bezdomovec. Ještě před šesti měsíci byl podnikatelem, obchodujícím  s realitami. Jenomže několik špatných rozhodnutí a několik půjček mu zlomilo vaz. Banky mu už nechtěly půjčit a on udělal asi největší chybu ve svém životě, když si půjčil u lichváře. Pak mu už šlo doslova o život a jemu nezbylo nic jiného, než všechen majetek prodat. Auto, dům, nic mu nezbylo. Stačilo to sice na zaplacení lichváře, ale stále měl velké dluhy u bank.
Naštěstí sehnal práci. Málo placenou a špatnou, ale aspoň měl na rozdíl od jeho kolegů, alespoň nějaký příjem. Byl takzvaným tajným bezdomovcem. Musel svému zaměstnavateli udat fiktivní adresu bydliště, jinak by práci nezískal. Podařilo se mu dokonce najít si i dobré „ubytování“ pod mostem, kde bydlel s jedním starším kamarádem. Ten jej také postupně zasvěcoval do života bezdomovců. Byl to on, který Ondřejovi řekl o nadějných kontejnerech u jednoho pražského supermarketu. Zároveň jej ale varoval, že konkurence tam bude velká.
A měl pravdu, jen co sem Ondřej nad časným ránem dorazil, už ho chtěli místní starousedlíci vystrnadit. Jeden se s ním chtěl hned i rvát
, ale léta bezdomovectví a chlastání krabicáků se na něm dost podepsala. Po jediné Ondřejově ráně pěstí a pádu na zem, kamsi odlezl a už se o nově příchozího nestaral. Ondřeje toto jeho malé vítězství potěšilo. A tak tu teď s ostatními hledá v kontejnerech poklady.
Vidí všechna ta auta a všechny ty konzumenty, kteří k nim spokojeně tlačí naplněné košíky. Jo, byly časy, kdy takhle nakupoval i Ondřej. Jednou za měsíc jezdíval se svou mladší přítelkyní, (která jej po bankrotu samozřejmě ihned opustila), k podobnému obchoďáku, aby zde nakoupil plný vozík jídla, různých dobrot a vín. Nostalgicky si vybavoval, jak potom u kasy platil pětitisícovkami a jak byl na sebe hrdý, když ostatní obdivně koukali na tu spoustu věcí, které si může dovolit a na jeho drobnou, světlovlasou přítelkyni, která byla po jeho boku do něho zavěšená. A teď páchne a přetahuje se s ostatníma chudákama o odpadky. Nouze vás naučí.
Musel uznat, že Alois, jeho ostřílený kamarád, měl pravdu. V kontejnerech byla spousta prošlých potravin, kterým ale vůbec nic nebylo. Dokonce tu bylo i vakuově balené ovoce. Ovoce a tedy vitamíny, to je na ulici výhra. Mnoha bezdomovcům z nedostatku céčka vypadaly zuby. A lhostejno, že to ovoce již bylo v některých případech trochu více natlučené, Ondřej bral všechno a strkal to do dvou velkých plátěných tašek. To si dnes s Aloisem dají do nosu! A možná zbyde i pro ostatní obyvatele jejich mostu.
Jen aby je odsuď nevyflákala ostraha. Jednou, když, novopečený bezdomovec Ondřej vybíral kontejnery, přiběhla na něho ochranka a zmlátila jej tak, že druhý den nemohl do práce. Pro ty mladé sráče z ostrahy to byla velká zábava! Nestačilo jim Ondřeje jen zmlátit teleskopy. Oni se na něho ještě museli i vymočit!!
Naštěstí, zde za supermarketem žádné kamery neviděl a panoval tu klid. Čas od času tu jen projel náklaďák se zásobami. Přesto si vyhlídl a zjistil únikovou cestu, kdyby se něco semlelo. Naštěstí, ostraha by se za ním asi neplahočila, spíš by se věnovala jeho kolegům, kteří byli v daleko horší formě a stěží by utíkali tak rychle, jako Ondřej.
Ondřejovo spokojené vybírání odpadků, přeruší až tichý zvuk přijíždějícího auta.
„Policajti,“ bleskne hlavou Ondřejovi. Tep se mu zrychlí, vyjede hlavou z kontejneru a ostražitě se rozhlédne. Nebyli to policajti. Na druhém konci jejich bezdomovecké jídelny, asi 60 metrů od Ondřeje zastavilo luxusní, vínové BMW.
„Kdo tady co pohledává? A proč by tady někdo zastavoval?“ ptá se sám sebe Ondřej. Kolem jedné strany vozu se seběhl hlouček bezdomovců. Ondřej moc neviděl, co se děje ale zdálo se, že nějaká ruka z vnitřku vozu střídavě některé bezdomovce posílá pryč a na jiné ukazuje. Ondřej už chtěl popadnout plné tašky a vytratit se únikovou cestou ale přece jen ho ovládla zvědavost. A tak se koukal, co se bude dít dál. Teď už u vozidla zůstali stát jen dva vybraní jedinci a zbytek se navrátil ke kontejnerům. Ti dva, stáli asi dva metr
y od zadního okýnka auta a světe div se, začali se objímat a líbat! Ano, dva staří a špinaví bezdomovci k sobě tiskli své fousaté tváře a líbali se.
Ondřej uslyšel z auta slabý ženský smích. Na těch dvou bylo zjevné, že to jejich líbání není zas až tak dobrovolné. Po chvilce Ondřej slyšel, že ta žena zase něco říká, ale nebylo jí na tu vzdálenost rozumět. Ti dva, tomu ale rozuměli.
Ondřej vytřeštil oči. Oba bezdomovci si začali v té zimě stahovat kalhoty. Jeden se opřel o nízkou zděnou rozvodnu a vystrčil na toho druhého svou chlupatou prdel. Ten druhý, zatím zběsile honící, k němu přistoupil zezadu a k Ondřejovu zhnusení, překvapení i zděšení zároveň, ho začal omrdávat! Ondřej nevěřícně zíral. A reakce ostatních přítomných? Někteří tomu nevěnovali pozornost, jiní se na to chvílemi dívali, ale nezdálo se, že je to udivuje.
„Děvka“ bezdomovec měl sklopenou hlavu a snášel rezignovaně přírazy svého druha
, který si čurákem dopřával anální sex. Tomu se to líbilo o poznání více a k Ondřejovi doléhaly jeho vzdechy. Po asi třech minutách, se ozval vzdech nejhlasitější, který oznamoval, že se aktivní bezdomovec vystříkal tomu druhému do prdele.
„Teda to je šílený,“ pomyslel si zmatený Ondřej. Když se nedobrovolní gay milenci od sebe odpoutali, ruka z auta vyhodila na zem před ně dvě bankovky a v tu ránu se béemwéčko dalo do pohybu. Oba chudáci si pak ze země vzali každý tu svou. A jakoby se nic nestalo, jeden, ten aktivní, se vrátil ke kontejnerům. Ten
omrdaný se odklidli kousek stranou na trávu a začal se zbavovat nechtěného semene ze svého konečníku.
BMW se blížilo k Ondřejovi. Netušil, co bude následovat. Chtěl vidět jeho osádku, ale zároveň měl strach a chtěl se odvrátit. Strach zvítězil a Ondřej se otočil ke zdi supermarketu. Slyšel, jak auto pomalu projíždí kolem něho. Ta chvilka se neuvěřitelně vlekla. A pak auto zastavilo. Ondřejovi se opět zrychlil tep. Slyšel své silně bijící srdce a zaplavilo ho horko. Copak se z toho asi vyklube? Má se otočit? Slyšel, jak se stahuje okýnko. pak se ozval ženský hlas:
„Hej ty tam, nechceš si vydělat dvě stovky?“
Ondřej se otočil a pohlédl na tvůrkyni toho návrhu. Byla to dobře oblečená třicítka s kratšími blond vlasy.
„A co mám udělat?“ otázal se Ondřej.  V duchu si však po tom, co tohle vyřkl dal pár facek. Je snad nějaký sluha? Opravdu je na tom tak špatně?
Proč jí radši neposlal do prdele?!
„Do minuty si tu přede mnou vyhoníš
čuráka,“ dostalo se mu nekompromisní odpovědi z auta. Ondřej si chvíli nic nemyslel, ani nemohl, jaký to byl šok. Z jeho nečinnosti ho dostala až panička, když z časopisu, který ležel na sedadle vedle ní vyndala dvoustovku a výmluvně s ní zamávala.
„Tak co? Jdeš do toho?“ poháněla panička Ondřeje.
„No.. ehm..“ blekotal odpovědi neschopný zmatený a nervní Ondřej. Ty dvě stovky pro člověka v jeho situaci nebyly málo, ale zároveň na tom nebyl přece ještě tak špatně. Navíc, měl tady ty dvě tašky plné jídla, takže na pár dní měl vystaráno.
„Tak jo, dám ti…, dám ti čtyři stovky. Hmm?“ navrhla panička a začala listovat v časopise Vogue. Ondřej si při tom jejím listování nemohl nevšimnout, že snad za každou stránkou magazinu je zasunutá nějaká bankovka.
Tak jo,“ řekl Ondřej, sám překvapen svoji odpovědí. „Vyhoním si ho před vámi do…kolik jste to říkala…do minuty?“
„Ano, do minuty,“ odpověděla vzápětí panička a zlomyslně dodala: „Ale budu ti to měřit a když to nestihneš, nedostaneš nic.“
To byla ovšem výzva. Do minuty si vyhonit v té zimě a v tom vynervovaném stavu? Ale bylo nutné využít příležitosti k snadnému výdělku. Ondřej si rozepnul kalhoty a vyndal svého zalezlého
čuráka. Panička si mezitím dala do úst dlouhou, tenkou cigaretu a zapálila si ji zlatým zapalovačem.
„Teď!“ odstartovala závod s časem. Pozornost teď rozdělila a sledovala střídavě Ondřejovu
onanii a ciferník svých luxusníkch hodinek. Ondřej se snažil seč jen mohl, aby si ptáka vůbec postavil. Hnětl si koule a přitom počítal vteřiny. „Ty Jsi tu nový že? Ještě jsem tě tu neviděla? zeptala se panička ležérně, jakoby mu chtěla překazit jeho snažení. Ani se nenamáhal s odpovědí a dál zběsile honil ocas. Podíval se letmo do auta na paničku. Ta právě vyfoukla trochu cigaretového kouře, podívala se na hodinky a oznámila:
„Zbývá ti ještě dvacet vteřin, honiči.“ Trochu se ironicky usmála.
Pohled na ní Ondřeje v jeho snažení podpořil.
„Deset.., devět…, osm…“ začala odpočítávat.
Ondřej teď už věděl, že to stihne. Když se v odpočítání dostala na …“čtyři…“,
vystříkl mrdku vítězoslavně na asfalt. A protože měl důkladně naspoříno, byla toho vskutku impozantní dávka. Panička se trochu vyklonila z okna aby si to množství vystříkané na zem, mohla prohlédnout a zkontrolovat. Vyhodila nedokouřenou cigaretu z okýnka a pak se podívala s úsměvem na Ondřeje. Ten mezitím vymačkával poslední zbytky semene z močové trubice.  Předala mu z ruky do ruky čtyři stovky.
„Doufám, že tě tu zítra zase zastihnu,“ pronesla na rozloučenou a pokynula rukou řidiči, aby jel.
Ondřej se ještě dlouho díval za odjíždějícím autem. Pak si uklidil
čuráka a pohlédl na tu spoustu rozstříkaného semene. Opodál ležela nedokouřená cigareta. Dřív byl kuřák, ale co skončil na ulici, nějak jej ta neřest sama přešla. Nicméně teď tu cigaretu nesbíral kvůli nikotinu.  Přepadl ho zvláštní pocit smutku nebo co to bylo…
Vzal těžké tašky a zamířil pod most. Chtěl vypravovat Aloisovi, co se mu přihodilo.
Ondřej ležel zachumlaný pod několikero dekami a vyprávěl svou ranní příhodu vedle ležícímu Aloisovi. Ondřej toho Aloisovi dlužil hodně. Když se z něho stal bezdomovec, několik dnů bloudil po Praze a přespával na různých nebezpečných místech. Jednou přespal na hlavním nádraží a málem ho tam zbili nějací mladí chuligáni. Ale pak se náhodou při obědě u Armády spásy seznámil s Aloisem, o dvacet let starším ztroskotancem, kterému se zabil syn a utekla od něho žena. Tento životem zkoušený a zkušený borec mu nabídl, že může bydlet u něj, ve výklenku Barrandovského mostu. Ondřej to přijal a od té doby si vzájemně pomáhají. Ondra přispíval na společné živobytí nějakým tím penízem z práce a Alois zase sbíral a čistil elektrické kabely od bužírek a kov prodával ve sběrně.
Alois bez přerušování  vyslechl jeho líčení, pak se posadil a napil se vydatně krabicového vínka.
„Popravdě, ta nóbl děvka není mezi bezdomovcema neznámá,“ rozhovořil se potom. „Já se s ní teda ještě nesetkal a kdyby jo, tak jí s gustem pošlu do prdele, čubku jednu.“
Ondřejovi bylo po těchto slovech trochu trapně, že jí podlehl.
„Nicméně, já tu nechci zpochybňovat to, co si udělal ty. Jo. To je věc každýho z nás. A čtyři stovky dobrý, né, za vyhonění?“ pokračoval v rozpravě Alois. „A víš kdo to je?“
„Nevím, ty snad jo?“ zeptal se dychtivě Ondřej.
„Já jo a za ty čtyři stovky ti to povím,“ navrhl Alois.
Ondřej by mu ty čtyři kila klidně dal, jen aby se o té bohaté čubce něco dozvěděl.
„Jen klid. Žádný prachy po tobě chtít nebudu,“ řekl žertovným hlasem Alois a pokračoval: „je to čubka toho bohatýho podnikatele Prokýška.“
No to byl teda gól. Ondřej Prokýška znal. Když ještě prodával baráky, byl donucen tomu čurákovi, který dobře věděl o jeho finanční situaci, prodat hluboce pod cenou jednu chatu za Prahou. Ondřeje to tehdy značně poškodilo, přišel o velkou část provize.
Teď poslouchal šumění projíždějících aut a zvažoval, zda se zítra ráno má opět dostavit na ono místo slíbené schůzky za supermarketem. Zítra do práce nemusel a nějaká ta koruna navíc by se mu rozhodně hodila. Jenomže, co když po něm ta čubka bude chtít třeba šukání s jiným chlapem? Neměl tušení, zda by s k něčemu takovému odhodlal.
Zvažoval všechny možnosti i to, že by se mohl pokusit tu děvku okrást. Ale tuhle možnost hned zavrhl. Ten její řidič by jej mohl pěkně srovnat a navíc by ztratil možnost bezpečného vybírání těch výnosných kontejnerů. Nakonec se rozhodl, že se dá do kupy a půjde do toho. No a když po něm bude chtít něco nepřístojného, pošle ji do prdele a odejde.
Starý budík probudil Ondřeje velmi časně. Musel se na to setkání dát řádně do pořádku. Vzal si šampon, holící potřeby a vyrazil do Teska na Novodvorský, kde pravidelně prováděl ranní hygienu, aby nikdo v práci nepoznal, že je bezdomovec. Na záchodech se oholil, umyl si hlavu, navoněl se a oblékl si své lepší šaty. Když se na sebe podíval do zrcadla, byl z něho rázem nový člověk. Z Teska se pak vrátil, aby si uložil věci zpátky pod most. Alois se probudil a pochválil jeho civilizovaný vzhled.
„Moment, ale dneska přece do práce nejdeš. To ses vyparádil kvůli tý děvce? Ty jdeš fakt za ní?“ zeptal se rozespalý Alois. „Jo, chceš snad jít se mnou?“ odpověděl Ondřej a zasmál se. Alois jen zabručel cosi nelichotivého a snažil se pokračovat ve spaní.
„Dnes je ještě větší zima než včera,“ pomýšlí si mrznoucí Ondřej, když se potlouká za supermarketem. Blížila se devátá hodina a panička s bourákem nikde. Podvedla ho nebo na něho prostě zapomněla.
„Jsem to ale idiot,“ nadává si Ondřej a zvažuje, že půjde zpátky pod most. Jeho spolubydlící se mu určitě vysměje. Přestože se už celý třese zimou, rozhoduje se ještě chvilku počkat. Chodí okolo dnes nezvykle opuštěných kontajnerů a hledá na zemi místo, kam se včera vystříkal.
Pak se ozve klakson. Ondřej pohlédne směrem na parkoviště a vidí dlouhou, černou limuzínu. Nechápavě na ni kouká a protože má začerněná skla, nevidí dovnitř. Nesměle jde k ní. Pak se stáhne okýnko řidiče a ten mu pokyne rukou aby přidal do kroku. Ondřej zrychlí a znovu si přitom sám sobě nadává. Když přiběhne k autu, otevřou se dveře. Dovnitř ho zve nějaká tmavovlasá a neznámá čubka. Neváhá a nastoupí.
Limuzína se dává do pohybu. Uvnitř je příjemné teplo, takže si Ondřej okamžitě sundavá bundu. Sedačky na kterých sedí jsou velice pohodlné a hřejou. Teprve nyní se rozhlíží po interiéru vozidla a bouchne jej do očí vpravo umístěný bar. Je z tmavého dřeva a nepostrádá ani ledničku. Zkrátka luxus pro bohaté.
„Nevypadá jako bezďák,“ ozve se naproti sedící neznámá bruneta.
„Ale je, viděla jsem ho včera, jak vybírá popelnice hihihi,“ odpovídá ji chechtající se panička.
Obě dámičky vypadaly nádherně. Panička, s jejími blond vlasy, na nichž měla dnes umístěné sluneční brýle. S jemnými fialovými stíny na víčkách vypadá opět úžasně. Jen cigaretu vyměnila za sklenku sektu.
Její spolusedící byla pro Ondřeje záhadou. Nejspíš nějaká kamarádka z vyšších vrstev. Nicméně, podle toho co měla na sobě, vypadala spíše jako prostitutka. Delší huňatý kožich, z pod kterého vykukovala červená podprsenka a samodržící punčochy v kombinaci s podpatky, nesvědčily o dobrých mravech.
„Nalej si sekt!“ vybídla chudého hosta panička.
Ondřej otevřel ledničku a vyndal láhev, z níž už někdo větší část obsahu vypil. Brunetka, která mimochodem vypadala, že je tak o osm až deset let mladší než panička, se přimáčkla obličejem k modré halence své starší kamarádky a uchechtla se. Možná se smála, že vidí bezdomovce se sklenkou sektu, kterak cestuje limuzínou, nebo prostě proto, že byla zkrátka blbá. Panička jí sáhla rukou na stehno a mírně se na Ondřeje pousmála. Ten byl ze všeho poněkud na větvi ale snažil se nedat svůj neklid najevo. Hlídal si například, aby se mu ruka se sklenkou netřásla, až z ní bude pít. Doufal jen, že si odbude to, co si na něho ty dvě kurvičky vymyslí, dostane prachy a vypadne.
„Jak se jmenuješ?“ přerušila konečně trapné ticho panička.
„Ondřej.“
„A kde v současnosti přebýváš, Ondřeji?“ ptala se s lehkou ironií panička dál. A hned jak svou otázku dokončila, vybuchla k paničce se tisknoucí bruneta smíchy.
„Pod mostem,“ odpověděl po pravdě Ondřej a brunetčin smích dostal novou sílu.
I panička svůj úsměv rozšířila ale stále si zachovávala určitou taktnost. Ondřej by nejradši tu tmavou čubku uškrtil. Ten její debilní smích.
„Sama vypadáš, jako zasraná kurva z ulice,“ pomyslel si znechuceně.
„A prozradíš nám pod kterým? Třeba bychom tě tam přijeli někdy navštívit.“
„Pod Nuselským,“ zalhal Ondřej, kterému už jízda v této dámské společnosti začala být velice nepříjemná.
„To je tam, jak skáčou sebevrazi,“ pronesla, celkem zbytečně bruneta.
Ondřej si povšiml, že panička hladí stehno své společnice a rukou zajíždí stále více nahoru, kde již mizela pod kožichem. Pak přišla od paničky otázka, které se bál:
„Ondřeji, (téměř se vyžívala, ve vyslovování jeho jména), kdy jsi naposledy šukal ženskou?“
Ondřej chvíli čekal s odpovědí. Začalo mu být opravdu horko, možná i proto, že brunetka začala hlazení paničce oplácet. Sesunula hlavu, k jejím halenkou nadzvednutým kozám a jemně ji hladila po černých kozačkách.
Znervoznělý Ondřej se konečně vzmohl na odpověď:
„Před šesti měsíci.“
Byla to pravda. Ten den si moc dobře pamatoval. Zvažoval tenkrát, zda se má zabít nebo jít na ulici. A pak si řekl, že se naposledy pořádně rozšoupne. Zašel do bordelu a
promrdal v něm celej den. Utratil tam posledních pár tisíc, do posledního halíře. Za ten den a noc vystřídal sedm kurev a v alkoholovém rauši ani nespočítal, kolikrát se vystříkal. Nejraději vzpomínal na své chvíle s černou Naomi. Namibijskou děvku si nechal jako zlatý hřeb úplně naposled a vystříkal ji anál. Hned, jak s ní skončil, přepadl jej strašný smutek, provázený zmatkem. Jeho 24 hodin v bordelovém ráji skončilo a on bude nemilosrdně vyhozen na ulici. Přesně si vybavoval, jak ještě s čurákem v černé prdelce, se rozbrečel. Svalil se na postel a jeho zaplacená, černá milenka jej utěšovala, ačkoliv to v popisu práce rozhodně neměla.
„A to si
čuráka ani nehoníš?“ vytrhla Ondřeje z jeho neveselých vzpomínek bruneta.
„Občas jo,“ připustil neochotně.
„A vyhonil by sis ho tady pro nás Ondřeji?“ zeptala se chlípně panička.
„Kolik mi to hodí?“
„Hmm…, co takhle pět stovek?“
Pět stovek nebylo v jeho situaci málo, ale Ondřej se rozhodl licitovat.
„Sedm stovek. Co vy na to?“
Obě čubičky se na sebe podívaly a pak panička za obě souhlasila:
„Tak jo, za sedm, ale musíš se vystříkat do sklínky od sektu. A když ti řeknu abys honit přestal, tak přestaneš. Pokračovat budeš, až ti to zase povolím. Bereš?“
Ondřej kývl na souhlas, dopil svůj sekt, sklenku odložil a stáhl si kalhoty až na zem. Čekal na pokyn k honění. Sám se divil, že si už nepřipadá tak potupený, jako poprvé.
Brunetka si svlékla kožich a začala vedle sedící paničce líbat krk. O chvilku později se obě dvě vášnivě avšak pomalu líbaly. Bylo patrné, že už mají nějak t
en lesbický sex za sebou. Ondřejův čurák se z té podívané začal pomalu stavět, čehož si pokukující panička jistě všimla. Ondřej byl tak vzrušený, že si vůbec nekladl otázku, zda mu nakonec to jeho semeno nedají ty lesbické děvky za úkol pozřít. Teprve, když byla panička zbavena halenky a na světlo světa vykoukla její pevná prsa, dostal Ondřej pokyn k zahájení onanie. Přetahoval si předkožku přes žalud ale velmi pomalu. Tohle bylo jeho největší vzrušení za posledního půl roku a chtěl si jej taky trochu užít. Bylo mu nádherně.
Na chvíli zapomněl na své podřízené postavení a připadal si jako boháč, který si ty dvě čubky vydržuje.
Po nezbytném olízání koziček sáhla brunetka do přihrádky sedačky a vyndala zlatistý vibrátor. Panička roztáhla nohy, natolik, co jí jen těsná černá sukně dovolila. Ondřej pak spatřil hladkou kundu, která se dosud ukrývala v přítmí. Honící muž teď nevěděl, která ze dvou kurviček jej více vzrušuje, neboť drobnější bruneta, která teď před paničkou klečela jen v punčochách, byla též velice rajcovní. Nakonec to ale vyhrála panička, když si nasadila na oči své tmavé brýle a nechala si od kolegyně zasunovat do
píči vibrátor.
Ondřej dostal rozkaz zastavit své počínání. Jak rád by právě teď pokračoval! Od rozdělané práce se přece odcházet nemá.
Čurák mu pulzoval společně s údery jeho srdce a z močové trubice mu vytékalo množství preejakulační mrdiny. Toho si ráčila povšimnout i panička a rozkázala své společnici, aby se k ocasu vydala a část čiré mrdiny ji přinesla.
Brunetka, sama v ráži a zjevně nadržená nelenila. Ponechala zlatavce v
píče a po čtyřech se vydala k trčícímu čuráku. Ondřej si nebyl jist, zda se nešikovným sběrem nektaru jeho penis nerozhodne navíc vyprodukovat předčasně dávku bílého semene. Raději tedy odvrátil pohled od mladé, rajcovní brunetky a díval se z okna. Zjistil, že sjíždějí z okruhu a pomalu nechávají Prahu za sebou.
Bruneta udělala prsty jedné ruky očko a vymačkávala odspoda nahoru veškerou preejakulační
mrdinu. Ta se líně rozlévala po fialovém žaludu, kde byla následně, díky své konzistenci nesnadně sbírána do prstů. Jakmile ji punčochová včelička nasbírala, nejvíc co to šlo, zamířila opatlanou rukou na protější sedačku, za svou královnou. Ta již netrpělivě čekala na její návrat a mlsně nabízenou lahůdku slízávala z prstů.
Ze hry vyřazený Ondřej sledoval, jak o sedačku opřená panička dosáhla hlučného orgasmu a celá se v křeči prohnula. Teprve nyní směl pokračovat. Panička, přikázala své věrné dělnici, aby
kundí šťávou zalepený zlatý vibrátor odnesla honícímu spolucestujícímu. Mladá kurvička poslechla a za okamžik už jej měl Ondřej celý v puse. Slastně z teplého vibrátoru slízával šťávu.
To byl poslední moment a následně již dostal pokyn, aby se vystříkal. Uchopil skleničku, jeho tělo šlo do předklonu a následně se již zbytky sektu promíchávaly s teplým semenem. Obě ženy to zjevně potěšilo, zato Ondřejovi rozkoš kazily představy, co bude následovat.
„Proboha, snad ty svině zvrhlý nebudou chtít, abych to vypil!“ strachoval se v duchu.
Naštěstí tyto obavy byly liché. Sklenku od něho převzala brunetka a k jejímu bílému obsahu přilila zbytek sektu z vychlazené lahve. Sekt krásně perlil a Ondřej sledoval, jak bílé chuchvalce pomalu klesají na dno. Panička si koktejl nechala podat a s pohledem upřeným na Ondřeje, jej na ex vypila. Bílé, vzájemně propojené, těžké chuchvalce
mrdky pomalu zajížděly do jejích úst, jako když vlak zajíždí do tunelu. Jakmile měla panička dopito, zabouchala na zástěnu řidiče a limuzína začala zpomalovat. Pak přes svou asistentku podala Ondřejovi jeho dnešní výplatu a řekla:
„A tady vystupuješ, Ondřeji!“
Ondřej byl celý zkoprnělý, protože si uvědomoval, že jej odvezli hodný kus za Prahu.
„Moment… tady? Tak mě snad odvezte…“
Dostalo se mu však nekompromisní odpovědi:
„Ano, tady. Šup! VEN!“
Ondřej se pochopitelně zdráhal vystoupit a tak panička přitvrdila:
„Mám snad zavolat řidiče, aby tě vyhodil?“
Ondřej rozhodně nestál o žádnou rvačku. Chvatně si natáhl kalhoty a sáhl po bundě. Posunul se ke dveřím a otevřel je. Zvenku na něj dýchl známý, studený a nevlídný závan ledového vzduchu.
„Uvidíme se ještě?“ zeptal se skoro až prosebně, když už stál venku.
„Možná, když budu mít náladu, tak si tě třeba najdu,“ pronesla panička arogantně ještě předtím, než mu její společnice zabouchla dveře před nosem.
Limuzína se pak okamžitě rozjela a zanedlouho zmizela z dohledu. Ondřejovi nezbylo, než ji sledovat nenávistným pohledem.
Ondřej se dlouhé hodiny plahočil poli a vesnicemi zpátky ku Praze. Prvních několik kilometrů své zpáteční cesty se marně díval na cestu před sebou, zda náhodou nezahlídne vracející se limuzínu. Třeba to byl jen vtip a oni se pro něho po několika minutách, či snad desítkách minut vrátí. Nebo na něj bude čekat zaparkovaná limuzína na náměstí některé z vesnic jimiž bude procházet? To mu snad ta děvka nemohla udělat!
Zkurvená děvka, proč jí poslech
l? Ale co měl dělat? V cizím autě, s řidičem (jistě ozbrojeným) a dvěma čubkama? Měl říci: „Ne, já odmítám vystoupit,“ a dál setrvávat v těch kožených sedačkách? Co by se ale dělo potom? Nakonec došel k názoru, že nemohl nic udělat jinak. Možná, až na to, jak neuváženě uvedl adresu ,,trvalého bydliště“. To si hodně vyčítal. Ano, dostane sice možná další prachy, a ty člověk v jeho situaci opravdu potřeboval, ale…
Nedovedl si ani představit, jak se bude cítit trapně až tam pod most přijede limuzína, či v čem tentokrát panička přijede a on k ní bude muset naklusat…
Bylo mu celkem jedno, že to uvidí ostatní obyvatelé Barrandovského mostu, ti ztroskotaní idioti, ale co si o tom pomyslí Alois? To před ním a jenom před ním se bude cítit trapně. Alois je sice stejný vágusák jako Ondřej, vlastně s ještě nižším příjmem, ale přece jen si uchoval něco ze své někdejší důstojnosti. On by té děvce plivl do ksichtu při první příležitosti. Nehonil by si před ní poníženě na čas
čuráka, ani by bezmocně a bez možnosti účasti nesledoval lesbický sex těch dvou rozmařilých čubek. Jak se na to bude dívat on, až jejich komunitní oázu klidu navštíví luxusní „návštěva“ z vyšších vrstev? A co tam ti cizinci budou vlastně pohledávat? Jen tak si pro něho přijedou autem, nebo snad si snad panička bude chtít udělat malý sociologický průzkum přímo na místě? Kuráž by na to jistě měla. A přijede vůbec někdy?
„Zkurvená děvka!“ zaklel Ondřej a pokračoval v cestě.
Uběhl pracovní týden a byl tu další víkend. Ondřej se během tohoto týdne častěji než předtím, zaobíral otázkou co bude dál s jeho životem. Má cenu, potom všem co jej potkalo ještě žít? Jak hluboko klesl! Během bezesných nocí, obtěžován reflektory projíždějících aut, přemítal o svém životě. Vzpomínal na minulost. Tu a tam přemýšlel i o paničce. Byla asi tak v jeho věku. Co dělá teď? Co dělá přes den? Jaká je její minulost?
V jednom všedním dnu, když měl Ondřej po práci, ani nevěděl, co jej to popadlo, ale vydal se obhlédnout sídlo podnikatele Prokýška. Věděl kde to je, protože když ještě obchodoval s realitami sehnal si o Prokýškovi, coby budoucím klientovi, nějaké reference. A přestože to měl flák cesty pražskými dopravními prostředky plus ještě kus pěšky, vydal se na obhlídku. Proč vlastně ne? Stejně by zbytek dne jen seděl pod mostem a četl nebo by bloumal po okolí. Kvůli tomu? Z nudy, aby zabil čas?
Když se člověk jako Ondřej dostane na ulici, a ztratí všechno, je třeba si najít nějakou zábavu, klidně hloupou, třeba chodit do knihovny nebo na procházky. Hlavně se nesmí sedět o samotě někde v koutě. Ihned pak začnete rekapitulovat svůj život a můžete se z toho i zcvoknout a začít chlastat. Ondřej si sám pro sebe zdůvodnil, že tam jde proto, aby sídlo prozkoumal. Mohl by se třeba pokusit Prokýška vykrást. Přitom sám věděl, že tato představa je naivní a neproveditelná.
Na místě samém viděl, že sídlo je skoro nedobytné, hlídané a chráněné. Ale ta krásná představa, že se tam nepozorovaně vloupá a třeba i Prokýška zabije a pak mu ukradne všechny prachy a cennosti, Ondřeje fascinovala.
Před spaním si představoval, jak přelézá zeď, obratně si poradí s prosklenými dveřmi a pak potichu prolézá honosně zařízené sídlo. Domem se ozývá klasická hudba a on směřuje za jejím zdrojem. Ve velkém obývacím pokoji, u hořícího krbu a zády k nezvanému příchozímu sedí ve velkém křesle ten zmrd Prokýšek. Možná spí a možná se dívá do plamenů. Ondřej k němu potichu přistupuje, napřahuje připravenou sekeru a vzápětí mu jí vší silou zaráží do hlavy.
Ondřej se k sídlu dostal vzhledem ke své pracovní době a vzhledem k tomu, že sídlo bylo na okraji Prahy, až k večeru. Rozloha, na které se Prokýškovo panství rozkládalo, byla impozantní. Objekt se nacházel poněkud nečekaně v blízkosti železniční tratě, okolo které vedla polní cesta. Ondřej šel právě po ní. Nestál o to, aby ho náhodou Prokýšek či jeho povedená panička spatřili. Celé sídlo bylo obehnáno třímetrovou, tmavě šedou zdí a stálo v okolní, skoro by se dalo říct zemědělské, či venkovní krajině osamoceně. A přitom to stále ještě bylo na území hlavního města.
Ze samotného domu mohl Ondřej spatřit z cesty pouze honosnou střechu s několika střešními okny. Budova jistě měla i prostorný balkon, ale ten nebyl kvůli zdi vidět.
„Musí mít úchvatný pohled na okolní krajinu, kopce a blízkou Prahu,“ pomyslel si Ondřej a jeho myšlenky přerušil rachot projíždějícího rychlíku. Přes tu vysokou zeď neměl šanci nahlédnout dovnitř. Volnou chůzí po polní cestě došel k opuštěnému traťovému domku. Nalézal se přímo u paty zdi. Nebyl nikterak zvlášť vysoký, prostě běžný drážní domek, ze kterého se v minulosti ovládaly nedaleké, dnes již automatické závory.
„Pokud se mi podaří vyšplhat na jeho střechu,“ pomyslel si Ondřej, „uvidím krásně na dům.“
V těsné blízkosti domku rostla, vzhledem k roční době již opadaná, třešeň. Mohl by na ni vyšplhat a pak z ní přelézt na střechu železničního domku. Metr za metrem, větev za větví se dostával na úroveň lišejníkem, mechem a seschlou travou porostlé střechy. Zbýval už jen jeden nebezpečný krok a byl na ní.
Konečně mohl nahlédnout do areálu za ochrannou zeď. A přestože se již šeřilo, to co spatřil, jej uchvátilo. Okolo zdí, v celé její délce, se vinul živý plot a trávník si i přes blížící se zimu zachovával zelenou barvu. Ondřejovi připadalo, že místo do zahrady nahlédl do parku. A ne jen tak ledajakého. Vysoké, udržované stromy, jednalo se především o duby a několik podsvícených soch. Ač byl park opravdu rozlehlý, dům v se v něm nikterak neztrácel. Stál na jakémsi návrší a u jeho zadní části byl zapuštěný velký krytý bazén s vířivkou. Dům sám, snad ani kvůli své velkoleposti, za níž by se nemuseli stydět ani leckteří barokní šlechtici, snad ani popsat nelze. Ondřeje uchvátila jeho zadní prosklená část. Z ní musí být nádherný výhled na zahradu. Ze všeho, co viděl, jen tekly prachy.
Náhle se zadní prosklená část domu rozsvítila. Rozsvítily se i do země zapuštěná světla u bazénu a vířivky. Ondřej si náhle připadal jak v potemnělém sále, když se otevře opona. Z domu vyběhl nahý muž, i přes vzdálenost, která Ondřeje od zadní části domu dělila, rozpoznal, že se jedná o Prokýška. Podnikatel přeběhl těch několik metrů co jej dělily od vířivky a rychle se ponořil do teplé a bublající vody.
„Má v baráku bůhví kolik van a koupelen, má bazén a vířivku a já se musím chodit umývat na hajzly supermarketu,“ pomyslel si Ondřej nasraně.
Za pár okamžiků vyšla i nahá panička. Ondřej samozřejmě nemohl slyšet jejich rozhovor a tak jen sledoval tuto němohru. Panička, které musela být zřejmě zima, si náhle klekla a po čtyřech lezla k vířivce. Poté se nějakou dobu oba líbali, vše se zdálo být normální, ale jen do chvíle, než dal Prokýšek paničce pořádnou facku. To plesknutí málem dolehlo až k Ondřejovi.
„Zdá se, že jejich vztah asi není moc ideální,“ pomyslel si. O dalším vývoji mohl pouze spekulovat, ale vypadalo to, že je panička nucena pod vodou ke kouření. Pokrýšek ji s viditelným potěšením držel hlavu pod hladinou. Po chvíli začala hystericky plácat rukama. Voda se rozstřikovala daleko od vířivky. Nebylo pochyb, že její podvodní kouření
ocasu není dobrovolné.
Prokýšek, pevně ji držící za vlasy, ji na chvíli dovolil nadechnutí, ale vzápětí ji zase nutil k podvodní
mu kouření jeho čuráka. Ondřej měl smíšené pocity. Prokýšek byl prase, to už věděl předtím. Na druhou stranu si i on užíval utrpení té, jindy tak povýšené děvky.
Ještě chvíli sledoval činnost bohatého páru, než oba aktéři zmizeli zase v domě, kde se zřejmě odbývalo druhé dějství. Mohl se jen domnívat, zda toto bylo jejich běžné
sexuální dovádění, nebo zda se jednalo pouze o jakési zpestření.
Poté, co se pár opět odebral do domu, usoudil Ondřej, že tohle by mohla být ideální situace, jak proniknout do objektu a oba je  zabít. Jistě, byla tu otázka, jak se dostat bezpečně odtud. Jak si poradit s ochrankou, pokud tam nějaká je a co s kamerovým zabezpečovacím zařízením.
Bylo zřejmé, že jeho plán možná není neproveditelný. Chtělo to jen ještě několik obhlídek a domyslet detaily. Ondřej se podíval na hodinky, bylo něco po deváté. Dalo se předpokládat, že kolem půlnoci se dostane do pelechu. Zítra je sobota, tak si může dovolit spát dlouho.
Ondřej uzamkl úložnou schránku, klíč si uložil bezpečně do kapsy zimní bundy a vydal se k domovu. Byl nasrán, ale zároveň ho ovládal i strach. Takovou existenční nejistotu nepocítil od té doby, co skončil na ulici. Měl plán. Plán, jak se z podmostu dostat. Část výplaty (nuzné), si odkládal stranou a šetřil si na podnájem. Jistě, byla by to pěkná díra, ale už by nebyl bezprizorní. Už se viděl, jak si na jaře něco najde a odrazí se od toho pomysleného dna.
Dnes přišel o práci. Byla krize a podnik musel propouštět. Pracoval tam pouze pět měsíců, byl tedy první, který musel z kola ven. K čertu! Dělal by i za pět nebo čtyři tisíce, jen aby měl nějaký příjem. Co bude teď? Podaří se mu najít si něco nového? V dnešní situaci a jako bezdomovec? Podle trhacího kalendáře, který visel na skobičce, bylo úterý. Zima propukla naplno. Pod mostem se u sudu, v němž hořel oheň, tísnilo několik pochybných existencí. Jak moc se těšil, že se už na ně nebude muset dívat!
Po několika dnech:
Alois a Ondřej, sedící nabalení ve svém útulném výklenku čistili měděné kablíky. Pro Aloise to byla jen další zima z mnoha co už zažil a bezpochyby ještě zažije. Ale pro Ondřeje, nyní již pěkně zarostlého, protože o sebe přestal dbát co ztratil práci, symbolizovala bezútěšnost jeho situace. Na paničku už přestal myslet. Několik týdnů se neukázala. V dobách, kdy měl práci, pro něho ta děvka představovala kromě (ne)snadného přivýdělku i jakési pochybné sexuální vyžití. Zlomený muž se teď bál nejvíce sám sebe. Bál se, že se neudrží, vybere prachy, nakoupí chlast, kterému se dosud úspěšně, byť těžko vyhýbal a zapadne si užít do bordelu. Chtěl by to. Aspoň na chvíli být v ráji. S nějakou kundou ve vířivce, spát jako člověk v posteli…
Do čištění zabraný Ondřej nepostřehl, že pod most přijelo po vyšlapané sněhové cestičce černé terénní BMW X6. Podíval se na něj teprve, když do něho šťouch Alois. Bylo tam. Jako artefakt z jiného světa. Zastavilo nedaleko od hřející se skupinky. Bezďáci nevěřili vlastním očím. Přední dveře se otevřely a řidič, vysoký, udržovaný bouchač úslužně paničce otevřel. Světy se prolnuly. Obyvatelé podmostní říše si o paničce, oblečené do lesklé zimní bundy a vysokých kozaček, z níž bohatství a luxus přímo vyzařovaly, museli myslet, že spadla z Marsu. Jeden z okolo stojících houmlesů, který byl nejvíce odvážný, či spíše troufalý, okamžitě k paničce zamířil. S nataženými dlaněmi, jako kdyby do nich chytal vodu, začal s prosbami:
„Drobný, prosím nemáte drobný?“
Panička se na něho pohrdavě podívala. Taková drzost! Řidič, jakoby jí četl myšlenky neváhal ani okamžik. Vytáhl teleskopický obušek a silně nebohého bezďáka po nastavených dlaní praštil. Ten vykřikl a spadl na kolena. Panička jeho utrpení pobaveně sledovala. Klečel tam před ní, fousatou tvář měl svraštěnou do bolestné grimasy a naříkal.
„Sakra, mohl by to být její otec,“ pomyslel si Ondřej.
Řidiči to ale asi stále nestačilo, (nejspíš to byl zkurvenej sadistickej hajzl) znovu se napřáhl a udeřil postaršího muže teleskopem do brady. Ten spadl na záda a posléze se bezmocně převalil na bok. Z úst, která si teď držel, mu na bílý podklad vytryskla krev. Bezpochyby přišel i o pár zbylých zubů. Teď se jen válel po zemi a vydával naříkavé zvuky. Řidič si své dílo prohlížel s perverzním zadostiučiněním, zjevně byl na sebe hrdý a panička? Ta k sraženému ubožákovi přišla trochu blíže a nahlédla mu do obličeje. Snad aby viděla to utrpení, které ji tak rajcovalo. Ostatní bezďáci si už udržovali od dvojice vetřelců bezpečný odstup.
Ondřej se ve výklenku postavil. „Ty zkurvená děvko! Čub
ko zasraná…“ začal hlasitě nadávat Alois, ale byl Ondřejovým dotykem umlčen. Hrozilo nebezpečí, aby panička na Aloise tu svojí gorilu nepoštvala.
„Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Nezapomněl jsi už na mě?“ začala panička na Ondřeje, jakoby se nic nedělo. Ondřej neodpověděl.
„Půjdeš ke mně?“ zeptala se panička, „nebo si mám já dojít pro tebe?“
A když se zase nedočkala odpovědi, bez ostychu k Ondřejovi zamířila. Její bodyguard se dal do pohybu, ale panička mu naznačila, aby zůstal u auta. A tak si založil ruce, tak jak to tihle lidé dělají, před přirozením a poslušně, rozhlížeje se ostražitě kolem, ukázkově znehybněl.
Panička se drápala na kluzkou vyvýšeninu, nad niž se nalézal obývaný výklenek. Už to chvílemi vypadalo, že jí to podjede a ona se před diváky z nejnižších vrstev kolosálně ztrapní. Když zjistila, že to nedokáže, zastavila se a beze slov natáhla ruku k Ondřejovi.
„Co si do prdele o sobě myslí?“ prohnalo se Ondřejovi hlavou. Nicméně z výklenku vyšel a onu pomocnou ruku ji podal. Ucítil pevný stisk té její, oděné do značkových rukavic Dolce&Gabbana s leopardím vzorem. Paničce to, když už byla skoro nahoře ujelo, a jen díky Ondřejovu pohotovému zachycení si nenatloukla čenich.
A je tu. U něho doma. V jeho prostorném výklenku. Holé betonové zdi, na nichž se tu a tam nalézaly táhlé krůpěje zmrzlé vody. Podlaha byla vystlaná a odizolovaná několikero dekami a peřinami. Nalézal se tu i nábytek, tedy jedna ošklivá skříň a jakýsi noční stolek, na němž byla lampička. A pak tu byla v rohu ještě jakási nízká polička se zabaleným jídlem a nápoji.
Ondřejovi se zdálo, jakoby se čas zastavil. Postavy se pohybovaly zpomaleně. Dunění aut, která projížděla nad nimi mělo také nižší frekvenci, ač byla právě ranní špička a lidé jezdili do práce. Cítil pronikavou vůni její voňavky.
Alois, doposud sedící na peřině už přítomnost paničky nevydržel. Cítil se jako nějaké zvířátko v zoo a tak raději vstal a s nenávistným zabručením výklenek opustil. Na Ondřeje i paničku měla Aloisova náhlá nepřítomnost vlastně uklidňující vliv. Panička si dál prohlížela interiér a našla na stolku knihu. Vzala ji do rukou aby zjistila o co jde. Jednalo se o knihu Endurance od Alfreda Lansinga.
„Jé, tuhle jsem četla,“ pronesla radostně.„Někdy si připadám jako ti námořníci…“ Najednou se mu zdála být nejenom snesitelná, ale dokonce i nějak milá.
„Co to bude dneska?“ promluvil po odmlce Ondřej.
„Co by mělo být?“ odpověděla otázkou panička a vracela knihu nazpátek, „Přijela jsem tě navštívit. Zjistit jak žiješ.“
Přistoupila k němu.
„Jsi nějaký zanedbaný.“
Natáhla ruku k jeho tváři ale on odstoupil.
„Jestli máš pro mě nějakou práci, tak to řekni rovnou a za kolik, jinak jdi do hajzlu!“ řekl Ondřej naštvaně.
Panička se zatvářila uraženě a její hlas už nezněl tak přívětivě jako doposavad:
„No jestli budeš souhlasit, tak bych si tě odvezla k sobě domů a tam už bysme něco vymysleli…“
„A co na to manžel?“ zeptal se Ondřej a uviděl v ženině obličeji jisté překvapení.
„Manžel není doma, nikdo není doma. Budeme tam sami a zaplatím ti, podle toho, jak se mi to bude líbit, ale s prázdnou určitě neodejdeš.“
Ondřej se v duchu znovu profackoval, protože si uvědomoval, že už ji zase podléhá. Ji a jejím, tedy Prokýškovým prachům. Panička v Ondřejově tváři vyčetla tichý souhlas.
„Ale budeš mi muset pomoct dolů.“
Po namrzlém betonu to bylo opravdu nebezpečné. Ondřej chytil návštěvu silně za boky a pomalu spolu sestupovali. Jenomže v asi první třetině jim to podjelo, žena spadla na Ondřeje a oba sjeli dolů. Ondřej si povšiml mírného úsměvu v bodyguardově obličeji. Paničce se sjezd náramně líbil. Ondřejovi, který ji posloužil jako sáňky už méně. Ještě chvíli na něm ležela a smála se. Byl z toho zaražený a nervní. Nicméně, dovedl si představit, že by jako milenci takhle blbli třeba na zasněženém dětském hřišti, že by sjížděli zasněžené skluzavky… Jenomže to byly jenom představy a tak se z nich rychle probral.
Trvalo to chvíli, ale nakonec z něho vstala a přitom se, spíše nevědomky, přimáčkla
prdelkou na jeho čuráka. Dokonce mu pomohla na nohy. Co si o ní má sakra myslet? Přišli k autu. Řidič nastoupil, ale s nastartováním nespěchal. Jakoby věděl, že panička má ještě něco za lubem. A opravdu. Sáhla do kapsy bundy, vytáhla hrst kovových padesáti, dvaceti a desetikorun a nabídla mince Ondřejovi. Ten se na ni tázavě podíval a nechal si peníze do hrsti nasypat. Panička mu ještě doplnila náklad několika zaběhlými mincemi  a pak si nabrala pro sebe z druhé kapsy. Její obličej se zase rozzářil perverzností.
„Ná, puťa puťa ná“, začala volat na bezdomovce. „Kdo chce penízky? Poďte si je chytit!“
Přilezli. Dalo se to čekat. Nebylo to pod jejich úroveň. Oni totiž žádnou neměli. I bezdomovec s rozmlácenou bradou, na které si přidržoval kapesník, přilezl. Najednou před paničkou a Ondřejem stála skupina asi pěti lidských trosek. Ondřej se znovu na rozjařenou paničku tázavě podíval.
„Neboj bude to zábava,“ řekla k němu, „na tři jo? Jednáá…,“ panička naznačovala nadhoz a bezdomovci se začali připravovat, jako nějací psi, kterým se chystáte hodit žrádlo, „dvěéé…“, Ondřej nevěděl, jestli to udělá… „tří!“ zaječela a rozhodila do vzduchu nad bezdomovce kováky. Ondřej ji s malým zpožděním následoval. Mince se rozlétly do vzduchu jako hejno ptáků. A následně se strhlo šílenství. Bezdomovci sbírali jako díví. Lezli po zemi a nasbírané mince strkali překotně do kapes.
Ondřejovi se vybavil jeho maturitní večírek, na němž se odehrávalo něco podobného, ovšem tam se maturanti po dosbírání mincí nazačali prát. Bezdomovci se vrhli jeden na druhého, váleli se po sobě a škrtili se. Jen jednomu se podařilo s kořistí dostatečně rychle utéci. Panička se smála jako šílená i řidič se za volantem chechtal jako debil, jenom Ondřejovi to přišlo spíše nechutné.
Cesta autem připadala Ondřejovi nekonečná. Navíc si v uzavřeném a vytopeném prostoru auta uvědomil, že smrdí. Dnes neměl příležitost zajít do Teska a cítil se trapně. Nicméně paničce to, zdá se nevadilo. Hodně se vyptávala na různé věci a on se snažil odpovídat. Zdálo se, že jí jeho vyprávění opravdu zajímá. Když ale přišla řeč na ní, začala se vykrucovat. V zásadě Ondřejovi sdělila pouze to, že je s manželem už pět let a že se často nudí. Přihodila také několik rádoby vtipných historek co zažila s bezdomovci a různými ,,ostýchavými lidmi“.
„Ale ty jsi jiný, Ondřeji. Jsi zajímavější. Věř tomu, že dnešek si opravdu užijeme.“


Povídka je bez gramatických oprav a editačních zásahů. Pochází z volně dostupných zdrojů na internetu. Pokud víte, že porušuje autorský zákon, napište nám, aby mohla být zjednána náprava.

Kundy zralých žen a paniček jsou nadržené a potřebují tvůj ocas.

Anální sex v podání zralé paničky Vladimíry z Brna - Po sexu toužící mamina Eva z Havlíčkova Brodu - Velké kozy paničky Veroniky ze Vsetína - Z Rychnova nad Kněžnou přijela zralá žena Zdeňka - Anální sex paniček Věry ze Znojma a Simony z Hlinska - Vystříkaná kunda divoké paničky Terezy z Ostravy - Velká prsa paničky Ivety z Pardubic - Malá prsatice Petra z Brandýsa nad Labem potřebovala protáhnout píču - Záběry chlupaté kundy paničky Milady z Jindřichva Hradce - Mamina Markéta z Olomouce si užívá anální sex - Mega velké kozy nadržené paničky Hanky z Dubí - Eva z Humpolce, to je mrdání nadržené ženské - Chlupatá píča paničky Beáty z Berouna - Uhřiněves, odtud pochází zralá mamina Petra - Nylonové punčošky a silonové ponožky paničky Dagmary z Prahy - Zralá ženská, baculka Zuzana z Vodňan s vyholenou kundou - Pohled do vyholené kundy paničky Ivety z Hostinného - Brutální sex s Jindrou z Písku - Panička Kateřina ze Světlé nad Sázavou a její vyholená píča - Mamina Jana pochází z Prostějova a pro sex udělá vše - Zaběry blonďaté paničky Michaeli z Vyškova, která předvádí svá velká prsa a oholenou kundu - Eva ze Svitav ukázala chlupatou kundu a nechala si vymrdat úzkou prdel - To Petra ze Zlína je šťavnatá panička - Mladá maminka Lenka přijela z Chrudimi - Mrduchtivá ženská Markéta z Ústí nad Orlicí - Maminka Lucie z České Lípy má doma nedostatek sexu - Boubelka Alena z Prahy hledá velký ocas - Paninka Lenka z Kralup nad Vltavou s velkou prdelí - Zralá baba Lucie z Chomutova si nechala nastříkat plnou kundu semena - Maminka Lucie ze Dvora Králové nad Labem a její vyholená píča - Mrdání nadržené zralé ženy Terezy ze Strakonic - Mamina Hana z Kolína miluje anální sex - Marie z Karlových Varů je příkladem totálně nadržené zralé ženy - Velká prsa zralé paničky Ludmily z Teplic - Ženská Ivana dorazila z Českých Budějovic - Mamina Lucie přijela z Plzně, aby si mohla její kunda užít dostatek sexu - Zralá panička Hana z Třeboně a její anál - Zralá žena Iva z Náchoda s chlupatou kundou - Zralá mamina Lenka z Prahy je po dvou dětech, ale sex má ráda o to více - Mamina Lucie z Mostu a její velká prsa - Zralá žena Ludmila z Trutnova s chlupatou kundou - Zralá ženská Jana z Brna potřebovala anální sex - Maminka Markéta z Ústí nad Orlicí ptřebuje pro svojí píču hodně sexu - Panička Veronika z Opavy má ráda výstřiky do kundy - Jiřina z Děčína je příkladem zralé ženy lačné po sexu - To Lenka ze Slaného má ráda brutální sex - Zuzana z Českého Krumlova potřebuje plný anál i kundu - Zralá paničká Žaneta z Kutné Hory je pěknou baculkou - Marie přijela z Jihlavy, aby si nechala protáhnout kundu - Monika z Prahy má velké kozy - Olga z Třince předvedla sex se svojí chlupatou kundou - Lucie z Mladé Boleslavy se ukázala na domácím péčku - Marie z Pelhřimova je zralou ženou se vším všudy, i chutí na sex - Marcela z Mariánských Lázní dobře kouří čuráka - Zralá ženská Monika z Hradce Králové s chlupatou píčou - Panička Lenka z Loun ráda šuká na koníčka - Mamina Klára z Pelhřimova si v kundě uděla z čuráka těsný píst - Zralá žena Jiřina z Mikulova - Mamina Květa z Liberce je těhotná a má velkou potřebu sexu


A samozřejmě mnoho dalších českých zralých paniček
a mamin, které neustále přibývají. Když jsme tento projekt rozjížděli, nemysleli jsme si, že je u nás tolik nadržených zralých ženských v těch správných letech. Podívejte se sami, třeba mezi nima poznáte svojí maminku, manželku, přítelkyni či partnerku na psí knížku, sousedku a třeba i svojí nadřízenou, do které by jste nikdy nic podobného neřekli. Zralé paničky, maminy a ženský čekají jenom na vás, jejich kundy a prdelky potřebují tvrdý sex v podání vašich ocasů.


Kundy zralých žen a paniček jsou nadržené a potřebují tvůj ocas.

Studentka Sylvie z Olomouce
Sylvie studuje v Olomouci a ráda se věnuje i sexu, který má velmi ráda. 
Zde se můžete podívat na nabídku.

Fan club sexu českých amatérek
České amatérky předvádí sex doma bez příkras na erotických fotografiích a na autentickém domácím porno videu.

Lenka a Honza, manželé z Prahy
Erotické stránky plné vášnivého sexu i hezkých erotických fotografií tohoto manželského páru z Prahy.

Amatérky a jejich sex doma
Sex doma z českých ložnic zachycený na erotických fotkách a domácím porno videu najdete jedinečně na tomto webu.

Učitelka Petra z Českých Budějovic
Na svých stránkách píše o sexu bez tabu a odhaluje v celé nahotě svůj erotický život na domácím porno videu.

Ukradená videa
Ukradená videa českých zralých žen, paniček, mamin i mladých studentek  ze sociálních sítí, e-mailů a domácích počítačů.

České amatérky
Stránky věnované erotické fotografii. Najdete zde zralé ženy, paničky, maminy, ale i mladé dívky, z nichž vyzařuje žhavý sex.

Sex studentek z Hradce Králové
Mladé studentky z Hradce Králové si při studiu užívají i divokého sexu. Jejich erotické stránky přináší důkazy.

Amatérky z Čech i Slovenska
Možnost hostingu pro amatérské erotické stránky věnované sexu doma a erotické fotografii.

Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky